Já děkuji za slovo. Já budu krátce reagovat, protože myslím, že bude reagovat i paní zpravodajka. Já si stále stojím za tím, že tento zákon měl smysl, má smysl. A všichni volají po tom, ať se dávky nezneužívají. My jsme pro to něco udělali, ale vlastně jak bylo řečeno, tak každý si najde cestičku, a proto to všechno zrušíme a nebudeme dělat nic.

Chtěla jsem se vyjádřit ke kolegovi Sklenákovi prostřednictvím pana předsedajícího. On na to odpověděl pan kolega Kaňkovský, kolik dávek bylo vyplacenou v době, kdy se to mohlo vyplácet. Pět procent. A to proto, že na úřadech práce se báli to vyplácet, protože každý přišel, začal řvát - to všichni víme - a tak jim to prostě nedali. Takže vůbec to nemělo účel.

Já jsem moc ráda, že to téma se tady otevřelo, protože my se tady bavíme o 30 % jedné dávky na živobytí. A těch dávek v našem sociálním systému, štědrém sociálním systému, máme dostatek. Myslím si, že z dávek na živobytí, z třiceti procent, kdy si za to můžete koupit oblečení, pleny, drogerii, školní potřeby, jídlo, tak říkám, s úřadem práce jsem v kontaktu. Řekli mi, že vyplácejí 35 %, víc nevyplácejí. Dostupnost. Byly případy, já jsem byla v Černých ovcích. Vždycky mi přišly případy hodné zvláštního zřetele, což dávám do svého pozměňovacího, nebo do novely, kde samoživitel, čtyři děti, nemůže jezdit si pro ty stravenky, ale to upravuje to, že ten úřad práce mu je může zaslat poštou.