Nevím, jak ostatní poslanci, ale já osobně nemám času nazbyt. Jezdím sem a tam mezi Prahou a Libereckým krajem, tu konzultace k nějakému zákonu, tu řešení palčivých problémů občanů, tu nějaký seminář, zasedání výboru a konečně jednání pléna poslanecké sněmovny. Na programu máme vždy více než sto bodů, včetně opravdu důležitých, pro chod ČR nezbytných novel zákonů. V úterý vždy zasedám do poslanecké lavice s tím, že snad tato schůze bude mít spád, budeme mluvit k věci, nebudeme se napadat a uděláme konečně něco pro lidi, pro ty, co nás do sněmovny dostali. Bohužel vždy stačí jen několik desítek minut na to, abych opět a znovu vystřízlivěla z těchto naivních představ.

Každá sranda něco stojí. Pominuli zbytečné projevy odbíhající od tématu, i to je hold součástí jednání sněmovny, nemohu se smířit s tím, že je každou chvíli jednání přerušeno kvůli žádosti o přestávku té či oné strany. Ano, i na toto má každý poslanecký klub právo, někdy je opravdu třeba se poradit. Čísla, která jsem si s laskavým svolením mých kolegů z poslaneckého klubu Hnutí ANO vypůjčila, ale hovoří zcela jasně. Od 25. listopadu 2013 do 19. října 2015 koaliční poslanecké kluby (ČSSD, ANO, KDU-ČSL) využily na přestávku 14,6 hodiny. Opoziční kluby (TOP 09 a Starostové, ODS, KSČM, Úsvit) si vyžádaly přestávku v celkové délce 89,3 hodiny, z toho jen TOP 09 a Starostové 39,6 hodiny a ODS 26,6 hodiny.

Každá hodina fungování poslanecké sněmovny v roce 2014 stála 524 000 Kč, v roce 2015 to bylo 526 000 Kč. Opoziční přestávky nás tedy stály téměř 47 milionů korun, koaliční „jen“ cca 7,6 milionu korun. Když máme přestávku, poslanecké kluby se oficiálně radí, hlavně tedy ty, které o přestávku požádaly. A ostatní poslanci? Teď budu mluvit za sebe, já tento čas využívám k vyřizování pošty a telefonátů, ke konzultaci různých témat s kolegy. Předem si domluvit schůzku ale jaksi nejde, protože netušíme, kdy přestávka přijde. Jsem ráda, že tyto věci nemusím dělat jako obvykle dlouho do noci, ale za jakou cenu?