Děkuji za slovo. Pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové. Nenapadlo by mě dopředu, že pochválím kolegu Leo Luzara za smířlivý tón, který vnesl na plénum této sněmovny. Já přesto, že reprezentuji určitě skupinu obyvatel, která je skeptická, například k tomu očkování, bezesporu jsem velmi kritický k celé řadě vládních opatření nebo opatření Ministerstva zdravotnictví, která si navzájem protiřečí, nedávají smysl, tak by mě nikdy, nikdy nenapadlo přiostřovat nebo vyostřovat tu debatu tady na půdě Sněmovny, nenapadlo by mě nikdy štvát proti těm, kteří se chtějí nechat očkovat, nebo proti státu nebo organizacím státu, které očkování navrhují, jenom proto, že třeba zaujímám osobně jiné stanovisko.

Přesto je zapotřebí se vrátit k tomu, co je vlastně Poslanecká sněmovna. My jsme zástupci lidu, to znamená nějakých skupin, podle toho jsme dostali i nějaký mandát a musíme připustit to, že v té reprezentaci těchto skupin tady prostě máme povinnost vystupovat. To, že se ty skupiny liší, že se rozcházejí a rozcházejí se i v takových tématech, jakým je pohled na zdraví celé společnosti, je naprosto legitimní, a přesto by měla být ta debata kultivovaná a skutečně, jak říkal kolega Leo Luzar, měli bychom spíše ty mosty stavět než je bořit.

Bohužel někdy k tomu boření těch mostů přispívá samotné Ministerstvo zdravotnictví ústy svých ministrů tak, jak postupně přicházeli a odcházeli, a přispívají k tomu někdy i média, která neustále mají COVID jako první zprávu, a to strašení je určitě jednou z těch negativních forem toho, jak s tou společností komunikovat.