Vážený pane předsedo vlády,

se zájmem sleduji Vaše úsilí dosáhnout spravedlivějšího nastavení vztahů mezi státem a církvemi a domnívám se, že by pro Vás v tomto kontextu mohl být zajímavý následující podnět, který se pokouší upozornit na problémy, které nedořešila vláda Petra Nečase.

Motivací i odůvodněním pro přijetí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi mělo být dosažení odluky mezi státem a církvemi1. Česká společnost podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi má zaplatit církvím odškodnění ve vysoce nadstandardní výši oproti odškodnění pro soukromé osoby, nemluvě o tom, že až na několik výjimek právnické osoby odškodněny nebyly vůbec. Vzhledem k tomu, že odluka prozatím nezačala, a že jí již nic nebrání, je nyní úkolem České republiky odluku v podobné míře provést.

V pohledu na morální správnost rozhodnutí o církevních restitucích se názory různí, a i když se zdá, že většinový názor občanů se neshoduje s rozhodnutím předchozí vlády a parlamentu, nehodlám nyní v této věci argumentovat, protože je to v tomto okamžiku pro rozhodnutí uskutečnění odluky, před kterým stojíme, irelevantní.

Doposud měly státem registrované církve u nás veřejnoprávní postavení. Jejich postavení bylo dáno zákonem, byly financovány z veřejných rozpočtů, vykonávaly v přenesené působnosti státní správu, měly v důsledku svého veřejnoprávního postavení řadu dalších výhod … Zákon o majetkovém vyrovnání ve skutečnosti, ať už si to jeho autoři uvědomovali, nebo ne, provedl transformaci vlastnictví. Majetek, který byl po generace veřejnoprávním majetkem (už podle rakouských zákonů církev majetek nevlastnila, ale spravovala), byl nevratně a poprvé v dějinách převeden do soukromoprávního režimu.
Církve se při jednání o majetkovém vyrovnání rozhodly opustit kooperativní vztah se státem ustavený po roce 1918. To znamená, že po odluce pro stát církve z právního hlediska přestanou existovat jako veřejnoprávní subjekt, že stát na církve nebude brát žádný specifický ohled, že budou mít stejné a spravedlivé postavení, jako jiné právnické osoby v České republice.