O co jde

Když se v Polsku stala v listopadu 2015 strana Právo a spravedlnost stranou vládní, byla postavena do situace, že do té doby vládní Občanská platforma podporující dnešní EU (tak jak je) úspěšně nadřazovala unijní zájmy zájmům národním a podle politického vidění světa byl obsazován i polský Ústavní soud, od něhož se očekávalo rovněž prvořadé hájení zájmů Unie. To se premiérka Szydlová pokusila napravit a dostalo se jí tuhého odporu jak polského Ústavního soudu, tak opozice. Je na místě si připomenout, že Poláci zvolili Právo a spravedlnost s drtivou převahou 39,1 %, zatímco druhá do té doby vládní Občanská platforma získala 23,4 %. Jaké podpoře se tedy Unie těší si udělejme obrázek sami.

A protože dnešní EU nemá zájem na silných a sebevědomých národních celcích a raději by, aby celou Evropu ovládali neodvolatelní nevolení úředníci, snaží se vymýtit nebezpečný jev – kritické uvažování občanů, kteří by mohli zaujmout svůj vlastní názor a ve volbách jej prosadit. Například názor, že EU skutečně nemá s demokracií, právem a zdravým rozumem nic společného.

Andělo Andělo, co se to podělo...

A jak je v Evropské unii běžné a velká část „občanů Evropské unie“ si na to zvykla jako na standard, když se říká A, dělá se B. Hovoří-li se v Unii o volném trhu, utužuje se dotační centrální plánování a zakazuje se lidem podnikat (proto u nás prakticky skončily cukrovary a lihovary). To samé platí pro právní a ústavní otázky. Můžete se vsadit, že když prounijní politik řekne, že něco je nezákonné nebo neústavní, bude to s mírou hraničící s jistotou naopak. Angelu Merkelovou nevyjímaje. A ta má k tomu všemu nečestný primát.