Děkuji za slovo. Vážená vládo, nebo zbytky vlády, které tady ještě zůstaly na službě, vážené kolegyně, vážení kolegové. Musím říci, že mě velmi překvapuje, když tady projednáváme zákon o státním rozpočtu, v této situaci, v jaké se nejen naše země, ale celá planeta nacházíme, v této bezprecedentní krizi, že jej tady nepřišel k tomuto pultíku okomentovat a uvést pan premiér. Teď už tady ani není, zmizel jako pára nad hrncem, ale on k němu neutrousil ani větu. To mi připadá velmi, velmi podivné ve chvíli, když si uvědomíme, k čemu tady čelíme a co za rozpočet je nám tady předkládáno. Vypadá to, že si za ním příliš nestojí.

Anebo v této zemi nahradil premiéra prezident, který tady vystoupil a hájil rozpočet za něj. On ostatně pan premiér i v posledních týdnech k probíhající epidemii koronaviru již příliš nevystupuje, ani na tiskových konferencích vlády se neukazuje, je vidět, že to je skutečně lídr do nepohody. To je ale věcí, která vypovídá zejména o něm a o celé vládě. To, co jsme tady slyšeli při obhajobě rozpočtu od paní ministryně Schillerové, byla víc pohádka o státním rozpočtu. Ona kdyby se paní ministryně Schillerová živila jako spisovatelka pohádek, tak těch skutečných pro děti většinou určených, tak by tím možná mohla působit v špatné sny těch dětí, ze kterých by se ráno probudily, ale nijak by je to neovlivnilo, následky by neměly. Ale z dopadu těchto pohádek, které tady zazněly, se nebudou mít možnost probudit, ty je budou provázet dnem i nocí, po mnoho, mnoho následujících let.

A to Zaorálkovo peklo, jak tady pan ministr hřímal, jim přichystáte přesně těmito nezodpovědnými kroky. Ostatně v pohádkářství tady pokračovala částečně i paní ministryně Maláčová, protože kolikrát my už tady slyšeli o důchodové reformě, kolikrát my tady slyšeli o tom, jak je potřeba zákon o sociálních službách. V této Poslanecké sněmovně jsem sedm let a slýchám to tady každý rok. Tak co jiného to pak může být, než pohádka, která nedostane svého naplnění v realitě. Zopakujme si, prosím čísla. V letošním roce vláda původně plánovala deficit na 40 mld., a ve jménu krize si vládní poslanci schválili - a to bez jasného vysvětlení, na co konkrétně a jak konkrétně bude prováděno - deficit, který byl ve výši 500 mld., tedy více než dvanáctkrát vyšší.

Pokud by vláda lépe zvládla druhou vlnu koronaviru, velká část deficitu by zřejmě zůstala nevyčerpána. K tomu zvládnutí druhé vlny ale máme velmi daleko. Zcela jistě nenastane toto zvládnutí, a tak asi dojde na to, že náš dluh v porovnání s HDP vystoupá během několika let z dnešní úrovně kolem 30 % nad metu 50 % HDP. Pro příští rok, a to právě bez vlivu, právě probíhající druhé vlny, vláda naplánovala schodek 320 mld., a to při plánovaném, velmi v uvozovkách, oživení růstu ekonomiky. Jakkoliv paní ministryně financí tvrdí, že jde o protikrizová opatření, data jasně ukazují, že většina výdajů, deficit navyšujících, protikrizovými opatřeními nejsou. Naopak, jasná většina výdajů jsou pouze dočasné, ale taktéž dočasné jen v uvozovkách.

Jinými slovy, vláda přivedla rozpočet do stavu velmi vysokého strukturálního, tedy trvalého, deficit, který bude zatěžovat rozpočty do doby, než proběhne strukturální změna. A tou mohou být pouze podstatné snížení výdajů, anebo zvýšení příjmů, tedy daní. Rozsah problému odhadují renomovaní ekonomové - a to je opět reakce na pana Zaorálka, dalo by se jich tady vyjmenovat spoustu. A doufáme, že paní Zamrazilová jako předsedkyně Národní rozpočtové rady je i v jeho očích renomovaným odborníkem. Já mohu také zmínit jednoho z našich řad, kterým je Luděk Niedermayer. Tak tito renomovaní ekonomové odhadují ten rozsah na několik méně než 150 mld. korun. Podle paní ministryně tvoří protikrizová opatření 214 mld. z navrženého deficitu, jinými slovy, strukturální problém, tedy ten, kterému budeme čelit po další roky rozpočtu, je v uvozovkách jen něco málo přes 100 mld. korun, což je hodně, jakkoliv samozřejmě, mohlo by to být i horší.