Děkuji za slovo. Vážená vládo, vážené paní kolegyně poslankyně, páni poslanci. Já jsem nakonec docela ráda za to, že tady proběhla ta debata, protože jsem měla aspoň možnost celou řadu těch věcí, které jsou důležité a na které jsem třeba i já chtěla znát odpovědi, tak slyšet, jak tady pan ministr reagoval, tak i další.

Myslím, že zásadní je v tom čase, vrátit se ještě o několik měsíců zpět. Hned tedy na začátek, úplný začátek, kdy u nás se objevil první potvrzený případ, což bylo 1. března. A myslím, že ty čtyři a něco měsíců, kdy zpočátku jsme skutečně zastavili veškerý život v republice - a jak víte, připomenu to schválně, aby tady zas pak nezaznělo nějaké obvinění, že jenom kritizujeme, tak i tehdy většina stran - troufnu si říci snad všechny strany, jsme s těmi opatřeními, často velmi radikálními, souhlasili. Vyzývali jsme k jejich dodržování spoluobčany a říkali jsme, že jsou prostě nezbytná.

A byla nezbytná zejména proto - a to byl také ten hlavní důvod argumentace, že si tedy připravíme všechno, co je nezbytné proto, abychom byli schopni zamezit nekontrolovatelnému šíření nákazy, abychom byli v kapacitách tedy na té úrovni, abychom celou situaci zvládli. My jsme si tedy velmi draze, a opravdu velmi draze, vzpomeňme, co jsme tady schvalovali včera, koupili čas. A ten čas jsme měli maximálně efektivně využít.

A teď je tedy také férové se ptát po těch více, než čtyřech měsících, zda byla ta doba efektivně využita a zda připraveni skutečně jsme a zda reakční schopnosti všech zúčastněných složek, které jsou v tom zúčastněny a které do toho systému patří, jsou pak tedy taktéž velmi rychlé už s těmi zkušenostmi, které máme, s tím, jakou jsme měli možnost právě se připravit. A já bych chtěla tedy ocenit, že mnohé ty složky fungují, ale pořád to není 100% a pořád vychytáváme mnoho věcí, které jsou ještě v nepořádku.

Od pana ministra zdravotnictví bych tedy očekávala trochu více pokory právě k tomu případu, tomu ohnisku, které tady nejvíce probíráme na Karvinsku a v samotné Karviné. Protože tam zcela jistě došlo k tomu, že se nákaza šířila mezi horníky zbytečně dlouho. Připomeňme si, že už v počátcích května začínaly být první případy lidí, kteří pracují v dolech a kteří byli pozitivně testovaní. 19. května to bylo už víc, než 80 případů, nových případů, které byly tehdy zmapovány. Můžete si to najít v tisku, je to snadno dohledatelné. A přesto, že to tedy byly desítky lidí a přesto, jaké jsou podmínky práce v takovýchto provozech, tak nedošlo k uzavření tohoto státem řízeného podniku. To považuji za naprosto nepochopitelné a považuji to za naprosté selhání.