Propad reálné kupní síly obyvatel způsobený vysokou inflací vedl k dalšímu výraznému omezování reálných nákupů zboží a služeb domácností, které navíc v závěru roku ještě zrychlilo. Z pohledu vlastní spotřeby jsme se tak ještě více vzdálili úrovni dosahované těsně před covidem.

Domácnosti tak reálně v závěru roku utrácely o osm procent méně než v posledním čtvrtletí 2019.

Slabší byly ke konci roku i investice, které negativně poznamenalo omezení výdajů na dopravní prostředky, budovy a stavby. V případě aut šlo nepochybně především o vliv jejich nedostatku, respektive dlouhých čekacích lhůt, a samozřejmě šlo i o přehodnocování investice firem v čase energetické drahoty. U staveb bylo vidět zpomalení komerční i bytové výstavby a pravděpodobně i méně veřejných investic.

I když výsledky ekonomiky ve druhé půlce roku už poznamenala recese, díky vyšším číslům z první poloviny dosáhl růst HDP 2,4 %. Není to zrovna skvělý výsledek, když vezmeme v úvahu, že se ekonomika nedostala ani v roce 2022 na předcovidovou úroveň.

Na úroveň před covidem se nedostaneme s největší pravděpodobností ani letos. Začátek roku je ve znamení pokračující recese a následné oživení jen tak tak vyrovná negativní čísla z prvního pololetí. Pokud ekonomika bude za celý rok alespoň stagnovat, bude to možné považovat za úspěch.

S vysokou inflací nemá šanci se odrazit od současného dna, protože většině obyvatel právě inflace snižuje kupní sílu, a navíc je udržuje v poměrně vysoké nejistotě.