Jak vysoké daně vlastně platíme? V debatách můžeme slyšet například, že zdanění zaměstnance je ve výši 15% a k tomu je ještě daňový odpočet 24 840 Kč ročně. To ukazuje na daň ve výši maximálně 15%. Na druhé straně jsou zde výpočty ukazující ohromujících 62,45 % průměrného zdanění zaměstnance. Firma Deloitte uvádí, že den daňové svobody v roce 2018 připadl na 23. června 2018. Konkrétně, že „Češi budou na odvod daní pracovat 174 dní“. Jak to je?

Myslícího člověka to zaráží a nerozumí tomu! Máme zcela nepřehledný daňový systém! Zaměstnavatel platí odvody, pak máme daň z příjmu, k tomu sociální a zdravotní pojištění, někdo platí solidární daň a pak k tomu při placení přichází DPH, spotřební daně. Dále máme  televizní a rozhlasovou daň, silniční a dálniční daně, daně z nemovitosti. A pak jsou zde  například ekologické daně z elektřiny a paliv. Já osobně bych například připočítal i skryté zdanění, které je zamlženo v existenci emisních povolenek. Proto se v diskusích prakticky nemůžou dva lidé shodnout na skutečné výši daní. O tom, že daně jsou u nás skutečně ohromné, svědčí i nezávislé výpočty. A musím zde uvést další daň, na první pohled neviditelnou. Daně totiž neplatí jenom jednotlivci. Daně platí i firmy. Firmy si musí daň nějak promítnout do cen zboží a nakonec to zaplatí občané ze svých kapes. A dalším neviditelným zdaněním je clo na dovážené zboží. A stát je v obírání občanů velice vynalézavý. Daně se platí i z toho, co člověk nevydělal.  A to není všechno, Unie plánuje ještě sofistikovanější a neprůhlednou boudu na občany. Pod pláštíkem newspeakového blábolení o „udržitelném rozvoji“ se nám chce hrabat v peněženkách. A peněz je samozřejmě stále málo, ale to je odbočení. Zkusme na zjištění výšky zdanění jít jinak.