Politika je sice i o slibech, ale má to jeden háček. Ty sliby, přesněji jejich plnění, lze po určité době měřit, zvlášť za tak dlouhé období, jako je čtvrtstoletí. Infrastruktura v České republice je toho zářným příkladem. A vůbec nezáleží na tom, kdo byl u kormidla. A to není myšleno jen v rovině vládnoucí strany nebo koalice, ale i obsazení postu ministra dopravy. A ti se občas měnili jako trenéři ve fotbalové Spartě. Pokud možno každý rok jiný.
A výsledek?
Výstavba infrastruktury je běh na dlouhou trať. Ze dne na den, z roku na rok, tak to nefunguje nikde na světe. A co tak mít představu, kam to směřovat, jak to postavit, z čeho to financovat. Doba od roku 1990 do roku 2015 je pro odborníky dostatečné dlouhá na to, aby bylo možno posunout kyvadlo dějin k lepšímu. I dlouhá na to, aby bylo možno ohodnotit, zda se to stalo či nestalo.
Uvedu příklad v oblasti výstavby silniční infrastruktury. Nestalo! Po období katastrofálního úpadku rychlosti výstavby a kvality staveb do roku 1989 přišlo mírné zlepšení v letech 1990 až 2000. A skončilo. Období 2000 až 2015 je obdobím novodobé katastrofy. Nestavíme. Stavíme špatně (D47). Stavíme draze (elitní postavení České republiky v Evropě v měřitelných nákladech na jednotku výkonu). Nemáme dlouhodobou koncepci. Příkladem může být rekonstrukce D1 bez alternativy severní varianty (úsek Hradec Králové – Mohelnice). Neumíme přesvědčit Evropu o našich prioritách ve vztahu k evropským fondům. O připravenosti staveb ani nemluvě.
Dopravní infrastruktura je nejslabším článkem české logistiky. Při vědomí toho, že 9/10 osobní dopravy se odehrává na silnici, 3/4 nákladní dopravy se odehrává v podmínkách nedostavěné a rozbité silniční sítě, je třeba změnit běh dějin výstavby, rekonstrukce a údržby dopravní infrastruktury v naší zemi. Je třeba najít shodu všech, kteří to jsou schopni ovlivnit. Ovlivnit na delší dobu. Ne na jedno volební období. Ne na jednom ministerstvu. Ne ve volebním programu jedné politické strany. Výsledky nebudou zítra ani za rok. Ale nezopakujme období 1990 až 2015. Pojďme změnit přístup ve všech pilířích výstavby dopravní infrastruktury:
- jasná koncepce výstavby, rekonstrukce a údržby (pořadí, priority, kvalita),
- změna stavebního zákona (ústavní zákon o výstavbě strategické infrastruktury státu; liniové stavby; příprava území ve vazbě na výkupy pozemků),
- financování (přechod z končících evropských fondů na PPP projekty s čitelnou snahou o zlevnění, zjednodušení od přípravy až po finalizaci, dlouhodobost a logičnost včetně údržby a provozování).
Při dodržování těchto principů dokončeme výstavbu silniční sítě, stabilizujme její kvalitní údržbu, mějme představu o tom, co potřebuje naše země z hlediska dlouhodobého rozvoje dopravní infrastruktury (dořešení mýtného, vysokorychlostní železnice jako jediná alternativa v naší „malé“ zemi, provázanost s evropskou dopravní infrastrukturou). Při těchto krocích bude hodnocení v roce 2030 jiné. Nezávisle na v té době existujících politických stranách.
Igor Petrov, zakladatel Realistů a dopravní expert
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
