Za nejvýznamnější riziko lze považovat ultrajemné částice a na ně navázané rizikové látky. Prakticky u všech typů motorů platí, že emise částic závisí především na kvalitě konstrukce, seřízení, údržbě a obsluze motoru.

Zanedbávání údržby může vést k nadměrným emisím částic, a je-li vůz vybaven filtrem částic, k jeho selhání. V takových případech relativně často dochází k tomu, že místo řešení primárního problému je filtrační schopnost filtru odstraněna jeho provrtáním, vytlučením, nebo odstraněním.

Jaké je skutečné procentuální množství automobilů provozovaných v Praze, které vykazují nadměrné emise částic, bylo předmětem pilotního projektu Prahy založeném na dopravním průzkumu a měření množství ultrajemných prachových částic měření v reálném provozu. Na základě analýzy zjištěných údajů a v následném vyhodnocení technického stavu vozového parku na území hlavního města Prahy bylo zjištěno, že přibližně 9 % z vozidel, která měla být vybavena filtrem pevných částic (DPF), jsou nefunkční nebo filtr zcela postrádají.  I přesto, že se jedná o poměrně malou skupinu vozidel, bylo prokázáno, že vozidla s vysokými emisemi částic mají značný podíl na celkových emisích částic. Až zhruba 10 % vozidel s nejvyššími emisemi produkuje přibližně tři pětiny částic.