Podle posledních průzkumů máme mezi jedním a dvěma procenty. To je málo. Jakkoli jsou dvě procenta v přepočtu čtyři poslanci, nikdo s námi až do pěti procent a tedy deseti poslanců počítat nebude. Ještě, že máme kvórum pět procent. Představte si, jak by pak naše poslanecká sněmovna vypadala, a jak těžké by bylo vytvářet koalice.

Skutečnost je taková, že myšlenka, se kterou jdeme do voleb, musí být nosná. Tak, aby zaujala i každého dvacátého voliče a nabyl dojmu, že jsme to právě my, kteří své programové body umí nejen sepsat a náležitě propagovat, ale i prosadit.

V oblasti technologií existuje firma, která rozdělila dodavatele v daném oboru podle jejich schopnosti dodat a sofistikovanosti jejich produktu. Stejné je to i s naší stranou. Volič nás bude volit jen tehdy, když uvidí propracovaný a domyšlený program, a zároveň uvidí deset či dvacet budoucích poslanců, kteří budou schopni dlouhodobě prosazovat svůj program. Musejí to být lidé, se kterými se ostatní strany mohou domluvit. Vyšleme-li do Poslanecké sněmovny konfliktní tipy, dopadneme jako izolovaný Mach v Evropském parlamentu.

Konfliktnost našeho programu vychází z předpokladu, že existuje jedna přípustná varianta chování a všechny ostatní jsou netolerovatelné. Tedy buď a nebo. Takto se ale nedá najít kompromis. Pokud je politika uměním vyjednávat, pak přicházet do diskuze s návrhy "buď a nebo" nás automaticky vyřazuje z diskuze. Pak už je snazší vést jednání o nás bez nás, protože všichni, kteří jednají už znají náš názor předem. A to je chyba. Stratég neodkrývá své karty při prvním tahu. Pokud však definujeme politiku jako nadvládu jednoho názoru nepřipouštějící jiné, sami se uzavíráme do škatule a okolí tak s námi bude jednat.

Máme-li volební potenciál deset procent a nakonec získáváme procenta dvě, očividně jsme valnou většinu voličů odradili. Může to být programem, úrovní detailu jednotlivých bodů, příliš širokým či úzkým vymezením přípustného jednání, či nedomyšleností nabízených řešení. Zcela určitě je to naší mediální prezentací, kdy jsme schopni zaujmout pozornost jen tehdy, předkládáme-li návrhy zcela mimo obecně přijatelný diskurz. To jsme pak ale bráni nikoli jako politická strana hodná důvěry, ale jako politický bizár. A to je něco, co většině členů strany vadí. Vstupem do strany se totiž přihlašujeme k nějakému světonázoru a institucionalizujeme své postoje. Je rozdíl mezi člověkem, který třídí odpad a člověkem, který je členem Strany zelených, kterého nachytáte, jak vyhazuje plastový kelímek na jedno použití do směsného odpadu. Jakmile o sobě prohlásíte, že jste liberálem v liberální straně, jakékoli vaše konzervativní názory se stanou překážkou. Jste-li hřešící katolík, máte u voličů mínus.

Co tedy můžeme udělat, aby nám dal každý dvacátý volič svůj hlas?