Myslíte, že pro život je důležitá morálka? Mají lidé usilovat o spravedlivá pravidla společenského soužití? Mají být k sobě lidé ohleduplní a nečinit druhým nic, co nechtějí aby bylo činěno jim? Je pro život společnosti důležitý konsensus namísto trvalého konfliktu? Odmítáte vykořisťování člověka člověkem? Myslíte, že silní mají pomáhat slabým? Souhlasíte s tím, že mezi základní hodnoty lidského života náleží lidská důstojnost? Ztotožňujete se s hodnotami Ježíše Krista, že lidé se mají mít navzájem rádi, je nezbytné uzdravovat nemocné, chránit slabé a krmit chudé?

Pokud jste na kteroukoliv z těchto otázek odpověděli kladně, dostáváte se do zásadního rozporu se nosnými postuláty kapitalistické teorie. To je patrné už ze základního paradigmatu kapitalismu v podobě úsilí o (ekonomickou, právní i společenskou) petrifikaci „práva silnějšího“, které je spojeno s rezignací na úsilí o dosažení společenské spravedlnosti, jež lze chápat jako nezbytný předpoklad legitimity jakékoliv společenské teorie.

Pro lepší ilustraci této skutečnosti nutno zmínit 4 významné teze o člověku a společnosti:

1) Lidské potřeby jsou neomezené
2) Vzácné zdroje sloužící k jejich uspokojení jsou výrazně omezené
3) Rozdíly ve schopnosti jednotlivců uspokojovat své potřeby jsou extrémní
4) Člověk usiluje o uspokojení svých potřeb bez významnějšího ohledu na újmu druhých

Pokud jako alokační mechanismus vzácných zdrojů použijeme prostý silový střet mezi úsilím jednotlivců o uspokojení jejich potřeb nazývaný kapitalistickou terminologií „neregulovaný trh“ (dále jen „trh“), důsledky jsou nevyhnutelné. Trh není zdrojem ani referenčním kritériem hodnot, a proto nemůže být ani jejich spravedlivým distributorem. Použitím tržní alokace vlastně říkáme, že vzácné zdroje mají být rozdělovány podle „práva silnějšího“ bez ohledu na to, zda některá ze stran tržního konfliktu předmětné zdroje potřebuje k zajištění existenciálních potřeb a druhá k rozmařilé kratochvíli.