Národy západní Evropy zakládají v roce 1949 Radu Evropy. Dne 9. květen 1950 - francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman představuje plán hlubší spolupráce. Na základě Schumanova plánu podepisuje šest zemí smlouvu o společné organizaci svého těžkého průmyslu – uhlí a oceli. Takto již nikdo nemůže vyrobit válečné zbraně, aby je obrátil proti ostatním, jako tomu bylo v minulosti. Těmito šesti státy jsou Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemí. V téže roce je vytvořena Evropská platební unie a v Říme jsou podepsány úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V roce 1952 Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko podepisují v Paříži Smlouvu o Evropském obranném společenství.

V roce 1953 začíná fungovat společný trh s uhlím a ocelí. Belgie, Francie, Itálie, Německo, Lucembursko, Německo a Nizozemsko přestaly používat cla a množstevní omezení vztahující se k těmto surovinám.

V roce 1954 Předsedou Parlamentního shromáždění je zvolen Alcide de Gasperi.

V roce 1955 na zasedání v italské Messině dospějí ministři zahraničních věcí Belgie, Francie, Itálie, Lucemburska, Německa a Nizozemska k dohodě o hospodářské integraci a Rada Evropy schvaluje svůj symbol: Stává se jím modrá vlajka s dvanácti zlatými hvězdami.