Jenže realita je dnes úplně jiná. Mladí lidé nemají šanci dosáhnout na vlastní (a teď už ani na nájemní) byt, rodiny si berou hypotéky na celý život (pokud na ně náhodou dosáhnou) - a nájmy rostou takovým tempem, že z nich mnozí sotva zaplatí další měsíc.
A když už se někdo rozhodne postavit si dům, narazí na neprůhledné a zdlouhavé stavební řízení, které navíc od loňského července ještě více zkomplikovala státem zavedená digitalizace v pirátském podání.
Takzvaný Portál stavebníka měl lidem pomoci. Měl všechno zjednodušit a zrychlit. Místo toho přinesl zmatek, nefunkčnost a frustraci.
Mnohé stavební úřady nebyly na nový systém připravené, úředníci nevěděli, jak v něm pracovat, a občané se neměli na koho obrátit. A tak teď lidé čekají týdny, někdy měsíce či roky, jen aby vůbec mohli začít stavět.
Výstavba se proto zpomaluje, ceny nemovitostí a stavebních prací rostou a dostupnost bydlení se ještě víc vzdaluje. Dnes už je to spíš pojem z říše sci-fi.
Tohle není digitalizace, to je sabotáž zdravého rozumu.
Řešení přitom existují – jen se musí chtít. Stavební řízení má být jednoduché, srozumitelné a hlavně funkční. Lidé musí mít možnost vyřídit si své záležitosti i jinak než přes jeden jediný nefunkční portál.
A stát má konečně začít podporovat dostupné bydlení – ne o něm jen mluvit. Například zavést výhodné půjčky pro mladé, stavět cenově dostupné byty nebo využit pozemky ve vlastnictví státu na (nejen družstevní) výstavbu.
To jsou konkrétní kroky, které by mohly lidem skutečně pomoci.
Běžní lidé chtějí jediné – mít kde bydlet.
A je povinností státu jim v tom nebránit.
Článek byl převzat z Profilu Ing. Marie Pošarová
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV