Otázka první: Kam a proč odešli voliči levice?
Mainstream považuje českou sociální demokracii za levicovou stranu, pravicové politice jejího vedení navzdory. Snahu o zvyšování minimální mzdy a předvolební rétoriku o vyhlášení války levné práci je nutné považovat za výjimku z pravidla.
Tentýž mainstream označuje komunisty za extremisty, jenom aby je nemusel označit za levici.
Nicméně voliči komunistů a sociální demokracie se za levicově orientované považují. Proto je zajímavá následující tabulka.
|
Počet voličů |
Vydané obálky |
Volební účast |
Voličů ČSSD |
ČSSD % |
Voličů KSČM |
KSČM % |
||
|
PS - řádné volby |
1993 |
7 990 770 |
6 105 588 |
76,41% |
1 602 250 |
26,44% |
626 136 |
10,33% |
|
PS - řádné volby |
1998 |
8 116 836 |
6 008 926 |
74,03% |
1 928 660 |
32,31% |
658 550 |
11,03% |
|
PS - řádné volby |
2002 |
8 264 484 |
4 793 706 |
58,00% |
1 440 279 |
30,20% |
882 653 |
18,51% |
|
PS - řádné volby |
2006 |
8 333 305 |
5 372 449 |
64,47% |
1 728 827 |
32,32% |
685 328 |
12,81% |
|
PS - řádné volby |
2010 |
8 415 892 |
5 268 098 |
62,60% |
1 155 267 |
22,08% |
589 765 |
11,27% |
|
Krajské volby+odhad za Prahu |
2012 |
7 491 806 |
2 637 115 |
36,89% |
621 961 |
588 000 |
||
|
PS - mimořádné volby |
2013 |
8 424 227 |
5 010 944 |
59,48% |
1 016 829 |
20,45% |
741 044 |
14,91% |
|
Parlament EU |
2014 |
8 395 132 |
1 528 250 |
18,20% |
214 800 |
166 478 |
||
|
Krajské volby+odhad za Prahu |
2016 |
7 461 766 |
2 579 668 |
34,57% |
386 150 |
297 000 |
||
|
PS - řádné volby |
2017 |
8 374 501 |
5 094 633 |
60,84% |
368 347 |
7,27% |
393 100 |
7,76% |
Že je na tom ČSSD hůře než KSČM, komunistům nepomůže. Je totiž faktem, že voliči nepřecházejí od ČSSD ke KSČM a zpět.
Kam odešli voliči levice? Valná část zůstala doma, dělnický (továrenský) proletariát (dobře odbory zajištěný) volil ano-pravici a prekariát a ostatní, kterým nevoní liberální kapitalizmus, volili piráty a SPD. Na KSČM a ČSSD zbyli členové, jejich rodinní příslušníci a skalní fanoušci.
Příčiny volebního výprasku jsou sice z hlediska politické praxe (vláda a parlament) a rétoriky reprezentantů u komunistů a sociální demokracie různé, jedno ale mají obě strany společné. Voliči začali vnímat tyto strany jako instituce pro zajištění buržoazního života svých funkcionářů.
Otázka druhá: Kdo za to může?
Osobně považuji za ztrátu času reagovat na výzvy provést „jasnou a kritickou analýzu“ volebního výsledku. Za prvé, to nebyl výsledek, ale výprask (nářez, debakl, jak je libo), za druhé, doba, kdy stačilo nafotit kandidáty, vylepit letáky, objednat billboardy s nezapamatovatelnými hesly, v kontaktní kampani rozdávat propisky a volební noviny, aby do volebních uren spadlo těch potřebných xsettisíc hlasů, je pryč. Letošní volební výsledek by byl stejně špatný, i kdyby bylo billboardů a volebních stánků násobně tolik.
Důležitější než jedna zpackaná kampaň a jeden výprask je dlouhodobý trend.
Bylo by sice zajímavé diskutovat o výjimkách z trendu, ale doporučuji soustředit se na následující:
Za posledních patnáct let prohrála levice devět z deseti voleb, jedna desetina jsou ty výjimky.
Za posledních patnáct let přišla levice téměř o dvě třetiny voličů.
Za posledních patnáct let neustále klesá počet členů obou stran, klesá počet zastupitelů v obcích a městech. Za posledních patnáct let se jejich kádrové rezervy přiblížily limitně k nule.
Dnes se na kandidátní listiny neumisťují ti, kdo na to mají, ale ti, co zbyli. To neplatí pro volitelná místa placených funkcí. Tam se vede válka mezi korupčníky, korytáři a angažovanými neználky.
Výjimkám budiž čest a sláva.
Za posledních patnáct let je pro KSČM synonymem dvojka Filip, Dolejš, u sociální demokracie je to Sobotka, Zaorálek.
Ať odpoví na otázku, v jakém stavu stranu převzali a v jakém stavu ji odevzdají na mimořádných sjezdech (v dubnu 2018, zvláštní náhodná shoda okolností) novému vedení.
Otázka třetí: Co dělat?
Osobně se mi líbí návrh volit předsedu strany v celostranickém referendu.
Osobně se mi líbí praxe, kdy reprezentanti strany zveřejňují obsahy svých schůzek a kontaktů s politiky, novináři, podnikateli…
Osobně se mi líbí praxe mnoha volebních systému - dvakrát a dost.
Preferuji horizontální komunikaci, kdy všichni vědí všechno. Kdo má zájem, řekne (přesněji napíše na web), co chce, a vědí to všichni. Dnešní technika nám umožňuje vědět, být účasten a rozhodovat bez vertikálně uspořádaných organizací. Prostě agora digitálního věku.
Kapitál se již v globalizaci spojil, zatímco levice se totálně defragmentovala. Nezbývá, než aby se levice začala znovu sjednocovat, stranickým sekretariátům, zasloužilým funkcionářům a recyklovaným poslancům navzdory.
Pokud se zapřisáhlým zastáncům Marxe nebo apologetům šťastné kapitalistické země podle II. Internacionály něco na integraci levice nezdá, prosím ať odpoví na následující otázku:
Kam spěje dnešní formativní doba (zahájená u nás velkou listopadovou kapitalistickou revolucí)? K šťastné kapitalistické zemi nebo k Elysiu?
Jestliže chceme změnit svět, musíme změnit svoji rétoriku (Noam Chomsky - Occupy). Jinak se levicová agenda, dnes zašpuntovaná do téměř undergroundových akcí SPASu, Alternativy zdola, salónní politiky odborů, komunistických vratimovských a litoměřických seminářů, stane druhou pražskou kavárnou.
Jestliže chceme změnit svět, nemůžeme dělat politiku z oken establishmentu k lidem na ulici. Musíme stát mezi lidmi na ulici, neboť občan je ten, o jehož věc tu běží.
Převzato z profilu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
