Evropská unie, původně zamýšlená jako platforma pro spolupráci a mír, dnes čelí zásadnímu ohrožení, místo aby chránila suverenitu a rozmanitost evropských národů, stále více přechází k centralizovanému modelu, který potlačuje jejich jedinečnost. Unifikace na úkor kulturního bohatství jednotlivých národů narušuje přirozený řád a rozmanitost, které byly dlouho považovány za srdce Evropy. Národní státy, pilíře evropské identity a historie, dokazují, že nezávislost, loajalita ke svým hodnotám a schopnost pružně reagovat na výzvy jsou klíčem k prosperitě.

Historie Evropy je historií národních států, které stály v čele boje za svobodu a nezávislost. Příkladem může být boj Řecka za nezávislost na Osmanské říši v 19. století, nebo obnova české státnosti po roce 1989, kdy národy střední a východní Evropy včetně Polska, Maďarska a Československa opět získaly svou suverenitu. Tyto státy představují stabilitu, adaptabilitu a oddanost potřebám svých lidí, aniž by zradily své kořeny.

Evropská unie však stále častěji nastavuje homogenní pravidla, která ignorují specifické potřeby jednotlivých států a brání jejich přirozenému vývoji. Je načase, aby Unie uznala hodnotu skutečné diverzity a přestala prosazovat uniformní přístup, který je v rozporu s historickým a kulturním dědictvím evropských národů a jen se tváří jako rozmanitost.