Vážení spoluobčané,

právě dnes slaví náš stát svoje třicáté narozeniny. 1. ledna 1993 vznikla samostatná Česká republika. Byla zrozena v obtížných podmínkách začátku devadesátých let. Pro českou společnost to nebyla zcela samozřejmá volba, část občanů neviděla důvod, proč musí zaniknout společný stát Čechů a Slováků, v němž se většina z nich narodila, a který přetrval bezmála tři čtvrtě století těžkých zkoušek a výzev.

Česká republika se ale stala samostatným státem, protože dva národy se před třiceti lety rozhodly, že nadále budou pokračovat každý sám. A domluvily se u jednacího stolu. Zvládly to se vzájemným respektem, rychle a především pokojně, tedy mírovou cestou.

Dnes už nám to připadá jako velmi vzdálená a přirozená událost. Obě země úzce spolupracují prakticky ve všech oblastech. Ale hlavně: Slováci jsou naši blízcí přátelé, Takže když náhodou na mistrovství světa v hokeji postoupí ten druhý tým, zcela spontánně mu fandí fanoušci obou států. Je to výjimečný vztah – a je dobré si to připomenout právě teď, když blízko za slovenskými hranicemi probíhá brutální válečný konflikt proto, že se jedna východní velmoc nesmířila s tím, že jiný národ s ní nechce být v jednom státě, nechce být pod jejím vlivem, ale chce o své cestě a svém osudu rozhodovat sám.

Když se ohlédneme, co jsme jako národ za těch třicet let dokázali, jsem přesvědčen, že na sebe můžeme být právem hrdí. Začínali jsme jako chudá země, která se teprve nedávno vymanila z komunistického bloku. Naším hlavním cílem bylo zvládnout přechod mezi demokraticky a ekonomicky vyspělé země. Naší touhou bylo stát se součástí Severoatlantické aliance a Evropské unie. Tehdy to byl mimořádně lákavý cíl, ale zdál se být také neskutečně daleko.