Vážené dámy, vážení pánové, vážení ústavní činitelé, excelence, vážení pamětníci, vzácní hosté,

děkuji vám všem, kteří jste dnes přišli před budovu Českého rozhlasu, i vám všem, kteří nás sledujete nebo jste si dnešní výročí nějakým způsobem připomněli.

Srpen 1968 je jednou z nejvýznamnějších událostí našich moderních dějin. Znamenal konec Pražského jara a brutální obnovení sovětské kontroly. Pro Čechy a Slováky proto zůstává symbolem agrese, okupace, zrady a ponížení. Připomíná nám, jak je naše svoboda a nezávislost křehká.

Letos ještě silněji než dříve. Ještě nikdy v historii samostatné České republiky nebyla připomínka srpnových událostí tak aktuální a naléhavá jako dnes, padesát čtyři let poté. Důvod je jasný – ruské tanky opět jezdí po cizí zemi, tentokrát na Ukrajině, a snaží se rozstřílet její sny o lepší budoucnosti. Obě události dělí desítky let, přihodily se v jiném kontextu, a přesto jsou si v něčem podobné. Jako bychom dnes na Ukrajině sledovali vzdálenou ozvěnu našeho srpna.