Vážení spoluobčané,

již počtvrté se na vás obracím z historických prostor Kramářovy vily na konci roku s krátkým osobním poselstvím. Věřím, že vánoční dny trávíte se svými blízkými, že se těšíte z jejich přítomnosti, z domácí pohody, z našich svátečně vyzdobených ulic a náměstí. Právě dnes, na druhý svátek vánoční, je ale dobré si připomenout, že ne všichni mají takové štěstí. Mnoho lidí ve světě trápí násilné konflikty a nejistota, co bude zítra.

To, že v České republice můžeme slavit Vánoce v klidu a v bezpečí a že se v porovnání s většinou světa máme dobře, to nepřišlo samo od sebe. Je to výsledek usilovné práce generací lidí, kteří české země považovali za svůj domov a krok za krokem pracovali na tom, aby to byl domov klidný a bezpečný. Když se objeví problém, tak si s ním vždy umíme poradit. Občas třeba ne s úsměvem a sebejistotou, to vlastně není náš styl. Ale nakonec jsme vždy všechno zvládli.

A jasně se to ukazuje i dnes. Poslední roky, tak ty nás opravdu nešetřily. Potýkali jsme se s pandemií covidu. S rekordní inflací. S důsledky války na Ukrajině. Války, která mimo jiné vedla k obrovské energetické krizi v celé Evropě. V září se k nám navíc vrátily ničivé povodně. Vím, že nic z toho nebylo snadné. Všechno se nám to ale podařilo překonat. Naši občané navíc na každém kroku neváhali pomoct těm, kdo se ocitli ve složité situaci, ať už jim do života zasáhla stoletá voda, anebo dokonce absurdní brutalita války.