Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si se zájmem postupně vyslechl stanoviska všech parlamentních stran, tak jak zazněla v předcházející diskusi, a dovolte mi několik poznámek, které souvisejí se závažností materiálu a dokumentu a návrhu smlouvy, který nyní projednáváme a které také souvisí s kontextem, v jakém tento návrh teď je předmětem debaty tady na půdě Poslanecké sněmovny.

Chtěl bych za prvé se vyjádřit k poznámce pana poslance Stanjury, který hovořil o tom, že nás snad jako Českou republiku někdo v Evropě plácá po ramenou.

Chtěl bych pana poslance, ale i další členy a členky této Poslanecké sněmovny ujistit o tom, že nás bohužel v Evropě dnes nikdo po ramenou neplácá. Byli jsme v loňském roce absolutně nejhorší ze všech členských zemí Evropské unie, pokud jde o čerpání evropských prostředků. Za to nás opravdu důvod plácat po ramenou nemá. Nejméně občané ČR, kteří díky tomu, že naše země není schopna čerpat peníze z fondu Evropské unie, tak loni přišli nenávratně o cca 10 mld. Kč. Nikdo nás neplácá po ramenou v Evropě, naopak v tuto chvíli každou chvíli bojujeme s rizikem toho, že i ty zbylé finanční prostředky, které ještě můžeme utratit z evropských fondů, bude zastaveno jejich čerpání, prostě proto, že během uplynulých 7 let se nepodařilo splnit takové věci, jako je např. účinný zákon o státní službě nebo zákon o posuzování vlivu na životní prostředí, který by splňoval pravidla, která platí i pro Českou republiku v rámci Evropské unie.

Nikdo nás příliš neplácá po ramenou, protože naše země se za poslední léta dramaticky každý rok propadá v žebříčku konkurenceschopnosti států, jejichž konkurenceschopnost je posuzována. Já si myslím, že bychom neměli podléhat pocitu o české výjimečnosti, a je pravda, že fiskální pakt bude existovat, i když se k němu ČR nepřidá. Otázka je, co to bude znamenat pro Českou republiku.

My jsme po vstupu do EU měli poměrně značná kredit. Česká republika byla vnímána jako ekonomicky stabilní stát. Byli jsme vnímáni jako země, která měla v zásadě jedny z největších šancí a nadějí z nových členských zemí EU po roce 2004, a já se obávám, že jsme ten politický kapitál, který jsme evidentně v Evropě měli, promrhali. Zejména za posledních 7 let. A my jsme se dostali postupně do izolace. A v tuto chvíli rozhodně nejsme v pozici státu, který by měl nějaké velké pozitivní promo vůči ostatním, kdo spolu s námi v Evropské unii fungují.