Vážený pane předsedo, vážené senátorky, senátoři, vážení hosté, dámy a pánové,
nejprve bych chtěl poděkovat Senátu Parlamentu České republiky za uspořádání dnešního veřejného slyšení a panu předsedovi za pozvání a možnost tady vystoupit. Jsem rád, že si dnes můžeme připomenout, byť smutné, výročí nelegální ruské agrese proti Ukrajině, ale že máme také možnost k diskuzi, jak zajistit bezpečnost naší vlastní země a našich občanů. A ač se to někteří snaží zlehčovat, obě tyto věci spolu úzce souvisejí.
Dnes si připomínáme přesně čtyři roky od dne, kdy Rusko po předchozí anexi Krymu v roce 2014 pod řadou smyšlených záminek znovu napadlo svého souseda a rozhodlo se jej zcela zničit, a to i přes existenci vzájemných bilaterálních ujednání. A připomeňme si, že šlo nejenom o známé Budapešťské memorandum z roku 1994, ale také Smlouvu o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ruskou federací a Ukrajinou z roku 1997, která doslovně garantovala hranice obou zemí.
To, že Ukrajina nepadla během tří dnů, jak Moskva dávala okázale najevo, ale už čtyři roky statečně čelí každodenním útokům nejen na frontě, ale i ve městech a vesnicích po celé zemi, je dáno nesmírnou obětí a odhodláním jejích obyvatel bránit svou zemi, rodiny a své domovy.
Rád bych se proto zamyslel nad tím, jaké poučení si z toho může a měl by odnést náš stát, který je odpovědný za bezpečnost svých občanů. Právě zajištění bezpečnosti je primární funkcí státu, bez které nelze rozvíjet ekonomiku ani společnost, chránit lidská práva ani zajišťovat právní pořádek. Bezpečnost je základem fungování dovnitř i navenek. Doufám proto, že výsledkem a pokračováním dnešního veřejného slyšení nebude hledání odpovědi na otázku, zda, ale jak posilovat obranyschopnost naší země a celé společnosti.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Prvním krokem je, abychom si uvědomili, jak moc se za poslední desetiletí proměnil svět kolem nás. Různé krize, desítky ozbrojených konfliktů, ale i chování velmocí ukazují jasně, že nežijeme v bezpečném a stabilním prostředí. Tuto realitu nám nezbyde nic jiného než přijmout a hledat způsoby, jak se na hrozby dobře připravit. Krize a konflikty na nás totiž mají dopad, i když se odehrávají mimo naši pozornost a zdánlivě daleko od našich hranic.
Současná ruská agrese je mimo jiné také testem evropské bezpečnosti, odolnosti a schopnosti společně reagovat na krizové situace. Bezpečnost naší země je především naší odpovědností, nás všech. Stejně jako bychom měli pečovat o své zdraví, je důležité, abychom se jako jednotlivci naučili starat i o naši bezpečnost. V moderním konfliktu totiž nerozhoduje pouze armáda, ale připravenost celé společnosti: její odolnost, soudržnost, schopnost čelit informačním útokům, včas rozpoznávat nebezpečí a ochota aktivně bránit naše hodnoty.
Existuje řada věcí, na které můžeme mít rozdílný názor, na konci bychom ale měli být schopni shodnout se na tom hlavním, na cestě, která je pro naši zemi tou nejoptimálnější. Proto také od začátku svého mandátu usiluji o celospolečenskou shodu na základních otázkách zahraničněpolitického a bezpečnostního směřování naší země a budu o to i přes všechny problémy a těžkosti usilovat i nadále.
Česká republika potřebuje propojit potřeby a schopnosti armády, průmyslu, vědy, civilní ochrany, zdravotnictví a energetiky do systému, který bude odolný a schopný pohotově reagovat na současné i budoucí výzvy: od hybridních hrozeb přes epidemie až po přírodní katastrofy.
Moderní konflikty se nevedou jen zbraněmi, ale i ekonomickými opatřeními a nástroji, prostřednictvím energetické politiky či záměrným informačním ovlivňováním veřejnosti. Proto jsou civilní obrana a psychická odolnost naprosto zásadní. Pokud to s vlastní bezpečností myslíme vážně, musí být posilování občanské odolnosti, spolupráce a sdílených hodnot celospolečenským tématem. Občané, firmy, průmysl, samosprávy i všechny složky státu musí v případě krize umět jednat koordinovaně.
Občanská připravenost a jednota nám mohou nejen pomoct lépe zvládnout krizové situace, ale také snížit jejich náklady, ulehčit práci bezpečnostním a záchranným složkám nebo zachránit lidské životy. Každý z nás tak může svými schopnostmi přispět k připravenosti státu jako celku. Stačí si vzpomenout na všechny dobrovolníky či dárce během migrační vlny, pandemie nebo povodní. Naše občanská solidarita a chuť pomáhat je velká a úctyhodná. Na schopnost semknout se v těžkých chvílích můžeme být jako národ hrdí.
Potřebujeme ale také moderní legislativu, která bude odpovídat bezpečnostním potřebám a realitě 21. století. Nejde pouze o dílčí technické úpravy zákonů, ale o vytvoření uceleného právního rámce, který umožní státu rychle a účinně reagovat v době krize a při mimořádných situacích, zajistí mobilizaci potřebných zdrojů a jasně definuje povinnosti veřejné správy i zapojení občanů. Bez aktualizované legislativy nelze plně chránit kritickou infrastrukturu ani zajistit adekvátní úroveň kybernetické obrany.
Policisté, hasiči, vojáci, ale i zdravotníci, záchranáři, kybernetičtí a energetičtí experti a další stojí v první linii naší bezpečnosti a jsou každý den připraveni chránit naše životy, zdraví a majetek, aniž bychom si to nutně uvědomovali. Těm všem patří naše poděkování, které by nemělo zůstat pouze gestem, ale mělo by se odrazit v podobě zlepšování podmínek pro jejich práci.
Klíčové je i personální a finanční zajištění bezpečnostních složek, včetně udržení motivace jejich příslušníků. Nepochybuji, že to je něco, co si současná vláda dobře uvědomuje a na čem bude i dále pracovat. To samé platí i pro expertní a finanční zajištění našich zpravodajských služeb, které jsou klíčové pro předcházení bezpečnostním rizikům ze strany státních i nestátních aktérů, včetně organizovaného zločinu či teroristických organizací.
Zapomínat nesmíme ani na vzdělávání v oblasti bezpečnosti, které se musí stát přirozenou součástí školního systému. Je nutné rozvíjet mediální gramotnost, kritické myšlení, krizovou připravenost a základní občanskou odolnost už na školách. Země jako Finsko, Dánsko, Estonsko či Kanada ukazují, že bezpečnostní a mediální vzdělávání ve výuce přispívají k budování informovanější, odolnější a vzdělanější společnosti, ve které mají záměrně šířené dezinformace menší naději na úspěch.
Dámy a pánové, Rusko prostřednictvím Ukrajiny vede válku a podle jejích vlastních zdrojů velkou vlasteneckou válku se Západem a tedy i s námi. A proč? Aby obnovilo svou zašlou imperiální slávu. A tady si dovolím poznámku, že to není žádný výňatek z propagandistické příručky, ale jsou to formulace používané samotnými představiteli ruského státu. Například projev Vladimíra Putina z roku 2007 na mnichovské konferenci v podstatě říkal to samé, co Rusko od té doby dělá, jenom tomu nevěnujeme dostatečnou pozornost a snažíme se to interpretovat jinak, než to představitelé Ruska říkají a myslí. Na rozdíl od řady jiných států nevsadilo Rusko tehdy na pokrok a spolupráci, ale na zkázu a zabíjení.
Pokud Ukrajina padne, Rusko se nestane naším partnerem, ale především státy bývalé zóny vlivu Sovětského svazu budou vnímány jako další kořist. Naše bolestná historická zkušenost s mnichovskou dohodou navíc jasně ukazuje, že ústupky ani podepsané smlouvy nemusí vést ke skutečnému a trvalému míru. Rusko již dlouhá léta hledá cesty, jak Evropu oslabit či nejlépe rozložit. V podobě další agrese vůči některému z evropských států nebo v podobě stále intenzivnějších hybridních útoků, ať už se jedná o šíření propagandy a dezinformací na sociálních sítích, kybernetické útoky, špionáž nebo sabotáže klíčové infrastruktury. To vše s jediným cílem: znejistit a rozdělit naši společnost. Nesmíme dopustit, aby se mu to povedlo. I proto tvrdím, že obranyschopnost není pouze úkolem státu jako nositele moci, ale celé společnosti, nás všech.
Pokud nechceme znovu skončit ve sféře vlivu a moci Ruska, musíme i přes různé názory táhnout za jeden provaz. Podívejme se do Polska, které má v této otázce naprosto jasno, bez ohledu na hluboké politické rozdíly v mnoha jiných otázkách. Strčit hlavu do písku a předstírat, že vše ve světě zůstalo při starém, nás před žádným nebezpečím neochrání, právě naopak. Pokud ale místo pštrosí politiky prokážeme odvahu a připravenost nepodlehnout agresorovi, je v našich silách odradit ho od dalšího snažení. Buďme proto odvážní a sebevědomí. Vezměme svou obranyschopnost a společenskou odolnost za společný pozitivní úkol. Podívejme se do baltských zemí, Finska nebo Švédska, kde je to naprostou samozřejmostí.
Při pohledu na mapu to může znít úsměvně, ale Rusko už řadu let vede Česko na seznamu nepřátelských zemí. Ruští představitelé zároveň opakovaně vyzývají k návratu do doby, kdy jsme nebyli součástí NATO. A tady si připomeňme například výrok Sergeje Lavrova, ministra zahraničí Ruské federace, který požaduje návrat do roku 1997, tedy do doby, než jsme vstoupili do NATO a než jsme vstoupili do Evropské unie. Tyto organizace samozřejmě jsou zárukou naší prosperity a bezpečnosti a bez nich bychom nebyli ani bezpečnější, ani bohatší.
Není v našem zájmu, aby se Rusko rozpínalo mimo své uznané hranice a postupně se tak přibližovalo k těm našim. I proto Ukrajinci brání nejen sebe, ale i nás.
Je jasné, že válka nebo ozbrojený konflikt na našem území je něco, co si většina z nás neumí vůbec představit a zcela logicky se této představy bojí. Nepodléhejme ale iluzi, že pokud by v Evropě vypukl další konflikt, dokážeme se z něj nějakým způsobem vyčlenit a že by se nás nedotkl. Náš vstup do NATO v roce 1999 znamenal nejen potvrzení našeho zakotvení mezi vyspělými zeměmi, ale díky spojencům také zásadní posílení naší obranyschopnosti. Uzavřeli jsme partnerství, kde jsme všichni společně odpovědní za to, že se v případě napadení jednoho z nás dokážeme společně ubránit. To ale neznamená, že si můžeme dovolit sedět se založenýma rukama a očekávat, že se o naši bezpečnost postarají všichni kolem.
Společné výhody členství znamenají i společnou odpovědnost. Evropa dlouho těžila z ekonomické a vojenské hegemonie Spojených států, která byla výsledkem druhé světové i studené války. Pokud mám ocenit Donalda Trumpa v jedné věci, pak je to hlasitý budíček, kterým nás svým neodolatelným způsobem donutil, abychom se začali skutečně starat o naši bezpečnost a o bezpečnost našeho kontinentu. To předpokládá, že Česká republika bude plnit své závazky vůči NATO nejen formálně, nejen procentem ve vztahu k HDP, ale především reálně naplňováním konkrétních schopností, ke kterým jsme se sami zavázali a které aliance potřebuje ke kolektivní obraně. Nejde jen o čísla v tabulkách, ale o funkční kapacity: dobře vycvičené a profesionální vojáky, moderně vybavené jednotky, využití všech moderních technologií a jejich rychlé zavádění, efektivní logistiku, silnou kybernetickou obranu, a to vše v požadovaném stupni pohotovosti pro rychlou reakci.
Naše budoucnost je jednoznačně po boku našich spojenců v NATO a v Evropské unii. Chceme-li, aby se nám v těžkých chvílích dostalo pomoci, musíme být my především spolehlivým partnerem, který je připraven v rámci společné evropské a alianční bezpečnosti pomoc také poskytovat. V opačném případě se z nás stane jenom černý pasažér, který také může brzy zjistit, že ostatním je jen na přítěž. Jsme civilizovaná země, civilizovaná společnost, dáváme to najevo při mnoha příležitostech. Pomáhat slabším a těm, kteří se ocitli v nouzi, by proto mělo být naprosto přirozené. Pokud budeme pokračovat v pomoci Ukrajině a zapojíme se aktivně i do její rekonstrukce, věřím, že se nám to v budoucnu opakovaně vrátí, a to nejen v podobě pracovních příležitostí pro naše občany. Děkuji proto všem, kteří tak činí, a apeluji na nás všechny, abychom se zamysleli nad tím, do jaké části Evropy v budoucnu chceme patřit.
Děkuji za pozornost.
Petr Pavel
prezident republiky
Senát Parlamentu ČR 24. února 2026
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Je budoucnost České republiky jednoznačně v NATO a Evropské unii?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
