Vážená paní Koubová,

s opravdovým zármutkem jsem přijal zprávu o úmrtí Vašeho otce, válečného veterána generálporučíka ve výslužbě Jaroslava Klemeše. Dovolte mi, abych Vám vyjádřil svou upřímnou soustrast.

My, kteří jsme pana generála osobně poznali, můžeme potvrdit, že byl zářným příkladem ryzího vlastence, který neváhal nasadit život za svobodu své domoviny, a současně člověka, který svůj spletitý životní osud bral s nadhledem. Ať již hovořil o strastech, ale i občasných radostech z válečných let, či o těžkostech a útrapách, které jej, stejně jako mnoho dalších zahraničních odbojářů, zcela nesmyslně a nečekaně provázely po únoru 1948, vždy bylo jeho poutavé vyprávění plné osobitého humoru a zároveň i ponaučení do budoucna. O to více nám všem bude Váš otec scházet.