Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážení členové vlády, paní poslankyně, páni poslanci, prezident republiky má právo mluvit kdykoliv o čemkoliv, a proto mi dovolte, abych dříve, než přejdu k hlavnímu tématu svého vystoupení, se pouze ve třech větách vyjádřil k tématu, které jste projednávali včera večer.

Věta první. Jsem zásadně proti připravovaným imigračním kvótám Evropské unie. Věta druhá. Jsem pro, aby Česká republika v rámci svých možností pomáhala uprchlíkům buď na jejich území, nebo na území sousedním. A věta třetí. Domnívám se, že konkrétní formou této pomoci může být vyslání u nás dosti nevyužité 6.polní nemocnice do Jordánska, kde je 600 000 uprchlíků ze Sýrie, a to je návrh, který jsem společně s kolegou Hamáčkem předložil před několika málo měsíci na poradě nejvyšších ústavních činitelů. Chtěl bych už jen dodat, že rozhodně nemám strach, a pokud mám strach, tak z dlouhých a bezobsažných projevů, které nenavrhují žádné řešení.

A nyní již mně dovolte, abych přešel k hlavnímu tématu svého vystoupení. Dovolte mně začít poněkud nostalgickou vzpomínkou. Když jsem byl předseda vlády, předložil jsem dvakrát do Poslanecké sněmovny návrh zákona o prokázání původu příjmů a majetku. Tento návrh byl dvakrát zamítnut, protože ve Sněmovně měla 102člennou většinu skupina pravicových poslanců. Cítím to jako svůj osobní dluh, a proto jsem velice rád, že tento zákon mohu při svém dnešním vystoupení podpořit a požádat vás, abyste jej přijali.

Od té doby se mnohé stalo. Ti, kdo argumentovali tím, že tento zákon obtěžuje poctivé občany, zřejmě zahrnovali mezi poctivé občany i ty, kdo získávali krabici od vína, kde nebylo víno, ty, komu připluli kapříci, kteří nebyli kapry, ty, kteří se dopustili úděsně vysokých daňových podvodů, a vy víte, že ve Spojených státech je daňový podvod druhým nejvážnějším trestným činem hned po vraždě, zatímco u nás je to kavalírský delikt.

Chtěl bych ocenit na tomto zákonu dvě věci a dvě věci naopak kritizovat jako možný podnět pro vaše pozměňovací návrhy.