Vážená paní ředitelko, vážená paní třídní učitelko, milí prvňáčci a milé prvňačky, dámy a pánové, rodiče, předpokládám, že tady také někde budou,

já občas říkám při přivítání prvňáčků taková kacířská slova. Když jsem byl malý, to už je hodně dávno, tak jsem hrozně nerad vstával, a to platí pořád, a tak vím, že kdyby se šlo do školy tak o hodinu později, to znamená místo osmi dejme tomu v devět, tak že by to pro nás bylo lepší. Ale co se dá dělat, zatím musíme vzít v úvahu to, co nám nařídili, a musíme poslouchat, protože ve škole se musí poslouchat. To je ta horší stránka věci.

A teď ta lepší. V té škole se před vámi otevře úplně jiný svět. Svět tajemství, svět kouzel a svět krásných věcí. A to je ta druhá provokace nebo druhé kacířství, já bych vám chtěl popřát, až se naučíte číst a psát, ale teď mluvím hlavně o čtení, abyste hodně četli papírové knihy, zdůrazňuji papírové knihy, které jsou krásné a ze kterých si můžete udělat knihovničku, protože kniha je ta nejkrásnější věc na světě. Když tu knihu napsali moudří lidé a vy ji čtete, tak je to stejné, jako kdybyste si s těmito moudrými lidmi povídali.