Vážený pane předsedo Českého olympijského výboru, vážený pane prezidente Slovenské republiky, milý Andreji, dámy a pánové,

Česká republika, či spíše český národ, už dal Brazílii dvě věci, dá-li se mluvit o věcech, když jde o lidi. Prvním člověkem, který se zapsal z českého národa do dějin Brazílie, byl, jak dobře víte, prezident Kubitschek. Typicky české jméno, takže nikdo nemůže popírat, že to byl Čech. Ale ještě před ním to byl Jan Antonín Baťa, který byl vyštván do dokonce dvojnásobného exilu, jednou nacistickým a podruhé komunistickým režimem, a v Brazílii postavil tři až čtyři města. Komu z vás, ne, komu z nás se podaří založit jedno město, natož čtyři. Takže, myslím si, že už máme odpracováno, a všechno, co Češi udělají na těchto olympijských hrách v Brazílii navíc, nám bude ještě přidáno. 

Prezident s vámi nemůže sportovat. Můj sportovní výkon by byl naopak tak žalostný, že by zcela znehodnotil ony dva předchozí české přínosy. Prezident může udělat pouze jedno, protože nemáme radit druhým, jak mají pracovat a máme pracovat sami, a sice, jak už jsem řekl, že na rozdíl od minulosti, kdy se na Pražský hrad zvali pouze medailisté a kdy se tam nezvali členové realizačních týmů, zavázal jsem se, ale kdyby jen zavázal, už jsem to také udělal po olympiádě v Soči, že s úctou, pokorou a radostí na Pražském hradě přijmu všechny olympioniky bez ohledu, zda vyhráli nebo nevyhráli, a také ty na které se často zapomíná, trenéry, lékaře, maséry a podobně. Protože i oni mají nesporný a velký díl na úspěchu našich sportovců. Takže na shledanou na Pražském hradě.  

Miloš Zeman, prezident republiky, Rio de Janeiro, 4. srpna 2016