Dámy a pánové,

kdybych měl pozdravit všechny vzácné hosty, pak bych vyčerpal celých pět minut, které mi přidělili organizátoři na mé vystoupení. Dovolte mi proto, abych pozdravil alespoň své tři přátele a prezidenty Visegrádské skupiny.

A nyní k věci. Projevy tohoto typu, zejména vztahují-li se k výročí, mohou být naplněny patosem a frázemi, ale také se mohou pokoušet charakterizovat problém, který před námi je. Dovolte mi, abych se ubíral touto cestou.

Dva roky po našem vstupu do NATO se změnil svět. Změnil se teroristickým útokem na newyorská dvojčata v září roku 2001 a nejde jenom o vysoký počet obětí, jde také o to, že tyto oběti byly civilní a že teroristé prokázali, že jejich základním cílem je vraždit nevinné civilisty a nikoli vojáky. Následovala odvetná akce, byl aktivován článek 5 a došlo k útoku proti hnutí Tálibán, které tehdy ovládalo Afghánistán. Jsem si vědom toho, že z války v Afghánistánu je mnoho lidí unaveno, ale tehdy, v roce 2001 jsem řekl, s teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje. A právě proto naše bezpečnost není samozřejmostí.