A tak nezbývá jen doufat, že pro tyto výhrady nebude materiál a tím i budoucí zákon na delší dobu odložen. Je-li totiž v oblasti sociální, dostupnosti bydlení pro osoby s malými a nižšími příjmy problém tak spočívá především v tom, že jej až doposud vlády buď ignorovaly zcela, nebo jen o něm hovořily bez jakéhokoliv náznaku řešení.
Snad dík složení pracovního týmu, který koncepci připravoval, se tato zaměřila prioritně na ty sociálně nejslabší. Pro laika je to logické, pro odborníka nefunkční.

Koncepce je až nadhraničně obsáhlým materiálem, plná čísel, která není důvod zpochybňovat. Tak osob ohrožených ztrátou bydlení je cca 800 tisíc, osob, které dnes žijí v ubytovnách pak „pouze“ 34 tisíc. Systém sociálního bydlení má fungovat tak, že ti obyvatelé, kteří se (v první fázi podle hodnocení své situace) octnou v ohrožení, že stávající bydlení neudrží či dokonce ztratí, obrátí se na obec, ta jeho situaci prověří a shledá-li žádost občana důvodnou, vydá mu osvědčení o nároku na pomoc.

Samozřejmě, že určitá část těchto ohrožených občanů se nebude ze svých dosavadních bytů stěhovat, stát jim prostřednictvím obce poskytne finanční pomoc, příspěvkem na bydlení, alespoň dočasně. Proto koncepce uvádí, že fond sociálního bydlení, které budou obce vytvářet a registrovat, má mít objem 200 tisíc bytů, což odpovídá 5% z celkového počtu bytů u nás.

Zde ale začíná problém. Kde má obec získat byty do oněch „zásobníků“ sociálních bytů? Koncepce uvádí, že část může získat na základě smlouvy se soukromým pronajímatelem. Jistě je to jedna z možností, ale některé skupiny obyvatel nemají dobrou pověst jako řádní nájemci, o čemž svědčí i okolnosti kauzy ombucmanky zjišťující komu a proč pronajímatelé byty pronajmout nechtějí. To koncepce řeší tím, že smlouvu s pronajímatelem o vložení bytu do registru sociálního bydlení uzavírá obec inominátně, bez konkrétního nájemce, Zaváže se přitom k platbě místně obvyklého nájemného a služeb, pronajímatel bude jistě žádat garanci řádného užívání a péče o majetek a dodržování dobrých mravů. Za nájemníka pak odpovídá obec. To je ovšem možné jen při masivní sociální práci mezi těmito lidmi, jinak to dobře nedopadne – viz Mostecko, Šluknovsko, Ostravsko. Stačí se zeptat starostů v těchto částech republiky a jistě vám toto potvrdí.

Obec samozřejmě může využít k sociálnímu bydlení byty, které sama vlastní. Problém je v tom, že buď obce téměř všechny byty prodaly, a pokud nějaké mají, pak jsou řádně pronajaty a jen stěží, při řádném placení nájemného, nalezne obec kvalifikovaný výpovědní důvod, aby si pro sociálně slabé byty uvolnila.