Dlouho se zdálo, že populismus zůstane na okraji politiky, nejen proto, že si všichni pamatujeme – a 17. listopadu si připomínáme – k čemu všemu v Evropě vedla masivní populistická vlna ve 30. letech minulého století. Přízrak populismu bez zábran ale probudila loni v létě migrační krize, kdy tisíce uprchlíků proudily do Evropy a řada lidí se začala bát toho, zdali Evropa tuto situaci zvládne.

Na strachu zkoušelo začít vydělávat mnoho politiků po celé Evropě a přitažlivost populismu se naplno ukázala v červnu, kdy nenávistná kampaň britských populistů výrazně přispěla nejen k negativnímu výsledku britského referenda, ale i ke stále rostoucímu počtu útoků na cizince v zemi, kterou jsme vždy měli za vzor vzájemného respektu. Strach a nenávist v Evropě začínají získávat čím dál tím víc politických bodů – a to v době, kdy tzv. Islámský stát zkouší zničit kohokoliv a cokoliv, co se mu postaví do cesty, kdy Sýrii devastuje občanská válka, kdy Evropany ochromil strach z teroristických útoků a kdy hned za našimi hranicemi přihlížíme územní rozpínavosti Ruska s cílem zastrašit suverénní sousední národy.