Dlouho se zdálo, že populismus zůstane na okraji politiky, nejen proto, že si všichni pamatujeme – a 17. listopadu si připomínáme – k čemu všemu v Evropě vedla masivní populistická vlna ve 30. letech minulého století. Přízrak populismu bez zábran ale probudila loni v létě migrační krize, kdy tisíce uprchlíků proudily do Evropy a řada lidí se začala bát toho, zdali Evropa tuto situaci zvládne.
Na strachu zkoušelo začít vydělávat mnoho politiků po celé Evropě a přitažlivost populismu se naplno ukázala v červnu, kdy nenávistná kampaň britských populistů výrazně přispěla nejen k negativnímu výsledku britského referenda, ale i ke stále rostoucímu počtu útoků na cizince v zemi, kterou jsme vždy měli za vzor vzájemného respektu. Strach a nenávist v Evropě začínají získávat čím dál tím víc politických bodů – a to v době, kdy tzv. Islámský stát zkouší zničit kohokoliv a cokoliv, co se mu postaví do cesty, kdy Sýrii devastuje občanská válka, kdy Evropany ochromil strach z teroristických útoků a kdy hned za našimi hranicemi přihlížíme územní rozpínavosti Ruska s cílem zastrašit suverénní sousední národy.
I přes všechny tyto události v našem okolí žijeme v Evropě v míru. Umíme být šťastní, máme práci, volně cestujeme, naše děti svobodně studují, co a kde chtějí. Žijeme v blahobytu i přes příkoří v evropském sousedství. A i přes vše, co se děje okolo nás, to opravdové nebezpečí nečíhá venku, ale uvnitř naší společnosti. Populismus a nabádání k izolacionismu se netýká jen Velké Británie či Francie. Sílí v každé členské zemi Evropské unie. A toto ohrožení vnímám i u nás, v srdci Evropy. Nemá smysl si nalhávat, že k nám přišlo zvenčí. Je zakořeněno v naší společnosti a čeká na ty, kteří ho svou agresivní rétorikou probudí k životu.
Veřejné mínění a mysl lidí se u nás staly kořistí marketingových her a populistického slovíčkaření s jediným cílem – porušit pravidla férové hry, a to kvůli vlastnímu zájmu. Pomalu se rozjíždí volební kampaň a v následujících jedenácti měsících náš čekají manipulace, lži a diskreditační kampaň jménem populismu s cílem vyhrotit společnost a polarizovat ji na dva znepřátelené tábory. Politika, kterou v naší zemi razil Masaryk či Beneš, nikdy nestála na polopravdách a navádění k nesnášenlivosti. Stála na rovném souboji a diskusi o pojetí základních hodnot. Těch hodnot, které dnes řada mocichtivých politiků obětuje pro osobní prospěch na oltář nejtemnějších pudů. Pokud ale máme brát svátek 17. listopadu vážně, máme jedinou cestu – vrátit se k hodnotám, které zrodily naši demokracii a svobodu. Je na čase opustit pohodlnost a nezájem o veřejné dění, je na čase, abychom jasně řekli, jestli chceme žít v zemi, která dává prostor všem, nebo jen vybraným.
Je znakem silné společnosti, že manipulátoři nepřežívají dlouho. Že jejich kouzlo zmizí, když se ukáže, že jejich svět je pouhým klamem a hrou založenou na lži. V následujícím roce se rozhodne, zda je naše země silná a vrátí se k masarykovským hodnotám, k hodnotám, které byly fatálně umlčovány za druhé světové války a za které jsme demonstrovali přesně v tento den před dvaceti sedmi lety.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
