Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,
já tady už nebudu shrnovat důvody, proč by se Tomio Okamura neměl stát předsedou Poslanecké sněmovny. Já si myslím, že výstižně, včetně mnoha citací, které jsme měli velmi podobně připravené, shrnul už pan premiér i pan kolega Jakob.
Já sem nepřicházím ani obstruovat či destruovat, abych tady trávil nějakých dlouhých devět hodin bez toho, abych si odskočil u řečnického pultíku a zpomaloval ten proces, který je daný, je normální, je přirozený. Prostě na schůzi se má hlasovat a má se volit. Já sem přicházím proto, abych apeloval na všechny z nás, na tu soudnou část Sněmovny, která má tuhle volbu v rukou, aby volbu Tomia Okamury do čela Poslanecké sněmovny nedopustila.
To, že je v politice přípustný obchod, to, že je v politice přípustná dohoda, to víme svým způsobem všichni a určitě to respektujeme, protože skládání každé koaliční vlády, ať má jakoukoliv barvu, vždycky takové dohody vyžaduje. Ale tohle je špatný obchod. Sice uspokojí obě dvě smluvní strany, to je asi jeho podstatou, ale poškodí to, co by nám všem, a já doufám, že i minimálně jedné z těch smluvních stran, mělo ležet na mysli především, a to je reputace naší země, to je kvalita veřejné debaty, to je kvalita naší liberální demokracie.
Ty škody, které tímto můžeme způsobit, nebudou krátkodobé, nebude to něco, co odezní po dnešní volbě, po dnešním hlasování, nebude to něco, co zmizí, ty škody budou dlouhodobé a já si troufám říct, že v mnoha případech i nevratné. Vždycky důsledky takových špatných obchodů, a třeba to byla i opoziční smlouva, vedly k tomu, že lidé ztrácí důvěru v politiku, ztrácí důvěru v instituce, v systém, vede to k vulgarizaci politiky, vede to k tomu, že politiku chápeme pouze jako dělbu kořisti.
Mgr. Vít Rakušan
Dlouhodobé dopady budou určitě velké, protože parlament by měl být výkladní skříní demokratické politiky, pokud do jeho čela na první místo v naší Sněmovně, na toho, kdo sedí nad námi, při tom když řídí schůzi a měl by být garantem toho, že ta diskuse probíhá rovně, měl by být garantem toho, že ta diskuse probíhá slušně, bez nějakého hulvátství, měl by mít cit pro to, jestli to, co se odehrává na plénu, odpovídá nějakým běžným standardům, a pokud ne, tak by měl být schopen tuto debatu nějakým způsobem moderovat, určovat, někam vést.
Umíme si tohle představit u Tomia Okamury? My, kteří máme zkušenost s tím, jakým způsobem v téhle Sněmovně vystupoval, jakým způsobem dehonestoval své politické protivníky, jak se nebál a neštítil těch nejosobnějších a nejpodlejších útoků, jakým způsobem se vyjadřoval ke zranitelným v naší společnosti, k menšinám, k těm, kteří jsou ohroženi? Já mám jistotu jinou. Já mám jistotu, že tímto způsobem Tomio Okamura není schopen postupovat a nikdy tak postupovat nebude.
V tom výstavním regálu, v té výkladní skříni demokracie, uvidíme hulvátství, uvidíme tam nesnášenlivost, uvidíme tam nenávist, uvidíme tam neúctu k demokracii a k jejím elementárním procesům. Neúctu k lidem a běžné překrucování faktů. Pokud tohle dáme do té pomyslné výlohy, děláme ostudu nejenom parlamentu jako takovému, děláme obrovskou ostudu naší zemi a nevím, jestli si dnes jsme schopni uvědomit a dohlédnout, jak velkou.
Chcete Tomia Okamuru za předsedu Poslanecké sněmovny?Anketa
Zároveň tím legitimizujeme všechny dosavadní politické kroky Tomia Okamury. Legitimizujeme tím všechno, co ve sněmovně řekl, co udělal, jak se choval. A ty vzpomínky máme čerstvé. Můžeme si vzpomenout na styl jeho předvolební kampaně, která byla založená na nenávisti, na předsudečné nenávisti vůči určité skupině obyvatel. Já sám jsem s ním v televizním duelu zažil něco, na co bylo jen těžké reagovat. Kdy skutečně budil nenávist už v tom sále, kde debata probíhala mezi jednotlivými skupinami příznivců, budil nenávist vůči Ukrajincům jako vůči někomu, koho označuje za ty, kteří přinesli neštěstí do naší země. Za ty, kteří jako by měli zodpovědnost za to, že musí utíkat před agresivní válkou. To byl styl jeho kampaně, to byl styl jeho politiky. A my volbou Tomia Okamury do třetí nejvyšší ústavní funkce legitimizujeme právě všechny tyto jeho dosavadní politické kroky, výroky, veškeré jeho chování.
Já bych si dovolil citovat Roberta Paxtona, což je renomovaný historik, který se specializuje na fašismus, populismus a obecně politické systémy. A je zajímavé, že pokud čteme jeho slova, tak máme pocit, že žije v Česku, že naši politickou realitu zná, a možná je to pouze důkazem toho, že populisté všude na světě mají stejný modus operandi, chovají se stejně, mají stejné metody a jejich podíl na moci vede ke stejným šíleným koncům.
Cituji: "Jedním z hlavních rysů populismu je tendence hledat a označovat nepřítele, což je většinou skupina nebo instituce, která je obviňována z problémů společnosti. Tento nepřítel může být politická opozice, imigranti, menšiny nebo i mediální instituce." Vidíme tam tu paralelu s Českem? Vidíme tam napadání a urážení Romů, předsudky vůči Ukrajincům, vůči homosexuálům, vůči neziskovým organizacím, vůči veřejnoprávním médiím? Všechno je tam obsaženo a všechno vidíme v činech, skutcích a slovech Tomia Okamury tak, jak ho známe. A on se nezmění.
Paxton také varuje, že takové černobílé myšlení může vést k polarizaci společnosti a oslabování demokratických institucí. Což je přece obrovským paradoxem. Kam že dneska volíme Tomia Okamuru? Pokud tedy bude zvolen. Stále máme naději, že nebude, proto tady vystupuji, to je legitimní diskuse před volbou, kdy se snažím co největší počet poslankyň a poslanců přivést k zamyšlení o tom, jestli je volba, kterou zamýšlejí, správná.
My ho volíme do třetí nejvyšší ústavní funkce. Člověka, který ústavním systémem pohrdá, člověka, který svými výroky ukazuje, že k němu nemá žádný osobní vztah. A přitom se sám rozhodl, že ho chce ve své pozici tak významně reprezentovat. K čemu ten paradox a náraz těchhle dvou předpokladů může vést? K tomu, že svoji funkci bude dělat špatně, anebo svoji funkci bude využívat k tomu, aby ústavní systém jako takový v naší zemi destruoval.
Ještě jeden citát si dovolím. "Jedno z největších nebezpečí populismu spočívá právě v jeho schopnosti normalizovat autoritářské praktiky a podkopávat již etablované demokratické normy. Když se populistické hnutí dostane k moci, často systematicky oslabuje instituce, které zajišťují rovnost a práva, což vede k chaosu, ze kterého mohou vzejít ještě radikálnější autoritářské režimy." Myslím si, že tohle je nebezpečí, které prostě není krátkodobé a není otázkou příštích deseti minut, příštích hodin, několika dnů, kdy se o téhle volbě bude psát. Tohle je otázkou naší historie parlamentarismu, kdy dnešní den, pokud by dopadl podle koalicí plánovaného scénáře, bude zapsán výstražným vykřičníkem.
Není to volba, která může být zdánlivě nevinná a neškodná. Je to volba, která je fatální pro to, co jsme těch více než 35 let v téhle zemi budovali. Určitě tady byli předsedové horší a lepší, určitě tady byli předsedové, kteří zvládali procesy lépe a kteří je zvládali hůře. Ale každopádně tady nebyli nikdy předsedové, kteří by samotným parlamentem a ústavním uspořádáním naší země pohrdali. A tohle nás může po dnešku potkat.
Vy tomu můžete zabránit, my společně tomu můžeme zabránit, nebo se nad tím můžeme podepsat vy, kteří chcete Tomia Okamuru volit jako spoluautoři. Není žádná třetí cesta. Buď je cesta Tomia Okamuru zvolit a pak být spolupachatelem, vysvětlovat to svým přátelům, dětem, svému nejbližšímu okolí a nést za tuto volbu plnou odpovědnost po celou dobu výkonu mandátu předsedy Tomiem Okamurou. Nebo tomu můžete zabránit. Zvítězí odpovědnost, protože každá demokratická volba o odpovědnosti je. Pokud je ta volba tajná, skutečně tajná, máme postupovat v souladu s tím, na co jsme přísahali. V souladu s naším nejlepším svědomím a vědomím.
A dovolte mi, abych právě apelem na naši společnou odpovědnost vůči České republice, její pověsti a její budoucnosti své vystoupení ukončil.
Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
