Od smrti Octaviana Augusta dnes uplynulo dva tisíce let. I ti, kteří nemají historii jako koníčka, jistě znají jeho postavu buď ze školních lavic, nebo z mimořádně působivého britského seriálu „Já, Cladius“, natočeného podle skvělých románů Roberta Gravese „Já, Claudius“ a „Claudius bůh a jeho žena Messalina“.

Díky tomu, že se zachovala díla antických historiků Suetonia, Tacita, Plutarcha a dalších, máme o Augustově životě dost věrohodných historických pramenů. Narodil se 23. září roku 63 př. n. l. jako Gaius Octavius, později známý jako Gaius Iulius Caesar Octavianus, a zemřel 19. srpna 14 v Nole (poblíž dnešní Neapole) jako císař římské říše a zakladatel julsko- klaudijské dynastie. Vládl čtyřicet jedna let, od roku 27 př. n. l. do roku 14 n. l.

Svou politickou kariéru začal mladý Octavianus budovat po zavraždění svého prastrýce Gaia Iulia Caesara roku 44 př.n.l. S Marcem Antoniem a Lepidem uzavřel tzv. druhý triumvirát, ale poté, co společně porazili vojska Caesarových vrahů, se vzájemně znepřátelili. Lepidus se stáhnul z politiky a Marcus Antonius spáchal sebevraždu v Egyptě (jeho vztah z Kleopatrou je notoricky známý a nebudeme se mu věnovat, i když pro čtenáře by byl ze všech faktů v tomto článku určitě nejatraktivnější).

Dlouhá krize římské republiky a občanské války vedly k tomu, že se nesmírně posílila moc velitelů legií. Republika sice trvala dál, ale senát a další republikánské instituce už říši nevládly. Bylo potřeba nalézt kompromis mezi potřebou dát háv zákonnosti faktickému stavu a současně udržet formu pokračování republikánské ústavy. Římská elita byla zničena občanskými válkami a proskripcemi, zároveň bylo potřeba vzít na vědomí faktický vliv armády. Ta měla půl milionu lidí a silně vyčerpávala finanční zdroje říše.

Octavianus formálně ponechal moc senátu aktem „restituo rei publicae“, ale v praxi rozhodoval o dění ve státě sám. Neusiloval o diktaturu jako Sulla nebo Caesar, ale trpělivě shromažďoval různé funkce. Vzniklo něco, co v praxi připomínalo monarchii, i když forma republiky byla respektována. Této formě říkají historikové principát. Tím, že se Octavianus představoval jen jako občan (sice první- princeps, ale přece jen občan) a formálně dodržoval republikánské formy a normy, překonal odpor republikánsky založených lidí. Samozřejmě že jeho spojování úřadů bylo proti republikánské ústavě, ale republikánská forma a monarchistická praxe se takto sloučily. Octavianus byl mistr politické propagandy, historicky byl možná první, který jí používal dokonale a v masovém měřítku. 16. ledna 27 př. n. l. mu senát udělil jméno Augustus (jméno Augustus se od doby jeho nástupce Tiberia stalo součástí titulatury římských císařů).