Jedním z důvodů, proč jsou Evropané tak citliví na uprchlickou krizi a postup politiků během ní, je zhoršující se sociální situace Evropy. Když jsem v roce 2004 přišel do Evropského parlamentu, panovala optimistická atmosféra. Po několik let klesala nezaměstnanost a chudoba. Byl tu ambiciózní program Lisabonské agendy, který měl z EU učinit nejvíce konkurenceschopnou ekonomiku světa, založenou na vědomostech a informacích. Zavedení eura proběhlo úspěšně a euro se v balících rezervních měn prosazovalo výrazně na úkor dolaru.

První, co se zhroutilo, byla právě Lisabonská agenda. Komise měla agendu "zreálnit" a redukovat. Ale ani tento redukovaný rámec nebyl dodržen. Podobně je tomu nyní se strategií Evropa 2020.

Znáte princip mrtvého koně? Dakotové říkali: sedíš-li na mrtvém koni, sesedni! V Evropské unii je to jinak: my se zabýváme, jak zlepšit výkon mrtvého koně, vytváříme speciální týmy, jak dosáhnout lepší výživy mrtvého koně, odborníci vytvářejí lepší image mrtvého koně atd. Ten mrtvý kůň je strategie Evropa 2020.

Strategie Evropa 2020 byla přijata v roce 2010. Jsme již v půlce plánovaného období, ale výsledek je prachbídný. I když vše v Bruselu má být smart, challenging a ambitious, přijímají se dokumenty, které jsou nereálné a které se neplní. I když příslušné texty mají charakter mezinárodních smluv, nejsou definovány základní pojmy a řada z nich má mizernou právní kulturu. Často na to poukazuji, ale pravidelně dostávám stejnou odpověď "it will be clarified later" (to bude vyjasněno později).