Fašistická justice ho uvrhla v roce 1926 na 11 let do vězení, ale tento muž, obdařený nejen brilantním intelektem, ale i nezlomnou vůlí, pokračoval i ve vězení v myšlenkové práci. Jedho myšlenky o občanské společnosti, o kulturní hegemonii, o politice autonomie a bloků, to vše patří k platformě dnešních komunistů. Škoda, že nemáme v češtině překlad všech částí Sešitů z vězení (Quaderni del carcere), jejichž kritické vydání pořídil až roku 1975 Vittorio Gerratana. Lubomír Sochor před svým vynuceným odchodem do emigrace stačil přeložit jen dva svazky.

Řím je ale něco mnohem více. Připomenutí, jak Evropě dnes schází pionýrský, průkopnický duch, který z ní učinil světový fenomén. V Sixtinské kapli člověk žasne nad úpornou vůlí a tvořivým zaujetím Michelangelova génia, na náměstí Campo di Fiori si připomínám vždy upálení hrdinskou smrt Giordana Bruna (který tvrdil, že ne doktrína, ale život dělá filosofa!) a u fontány di Trevi vzpomenu na nádhernou Anitu Ekberg z filmu Sladký život. Trosky Fora Romana ve mně vkřísí původní profesi historika antické a středověké filosofie. Ale nejvíc z celého Říma mám v lásce dvě místa.