„Between the stirrup and the ground, he mercy asked and mercy found“. „Mezi třmenem a zemí, milost hledal a došel odpuštění“ (William Camden). Ukrajina je dlouho mezi třmenem a zemí, ale odpuštění ne a ne přijít. Přesvědčil jsem se o tom, když jsem na pár dnů přijel na Ukrajinu ke komunálním volbám, které proběhly 25.října. 

Usiloval jsem, aby na Ukrajinu poslal pozorovatele i Evropský parlament (celkem jich z OBSE a dalších organizací bylo asi 1600), a podařilo se mi prosadit, aby se pozorovatelé dostali i do Dněpropetrovské oblasti. Ukrajinská strana dlouho odmítala, abych byl členem pozorovatelské mise, a jako oficiální důvod uváděla mou návštěvu Krymu. Spíš to bylo proto, že jsem jako pozorovatel nepohodlný. Nepotřebuji tlumočníka, plynně mluvím rusky, jsem schopen komunikovat i ukrajinsky, a hlavně velmi dobře znám místní situaci. Vykládat mi cosi o rozkvětu ukrajinské demokracie je zbytečné.

Když jsem přiletěl do Dněpropetrovsku, dozvěděl jsem se, že v noci udělala policie zátah lidi, kteří pro Kolomojského a jeho stranu UKROP kupovali hlasy (kupování hlasů se děje třeba tak, že volič si mobilem vyfotí lístek, aby bylo vidět, jak hlasoval). Nesmí se to, ale sankce nejsou a s těmito podvody nesvedou nic ani členové komisí, ani policie.

Volby mají velmi složitý systém, který Ukrajinci okopírovali podle Sankt Peterburgu. Volí se ve víc než 30 000 volebních okrsků. K volbám chodí převážně starší lidé a účast (javka) je nízká. Přestože průzkumy tvrdily, že se k těmto volbám dostaví skoro 75% voličů, přišlo jich necelých 47%.

Komunisté ve volbách kandidovat nesměli (5. listopadu se s nimi konal soud). Kyjevský režim zakázal symbol srpu a kladiva, aniž by zaregistroval, že v Evropské unii, kam by se tak rád vecpal, mají srp a kladivo ve znaku dva státy- Rakousko (už od roku 1918) a Kypr.