Stalo se to v Ciudad de México 17. dubna 2014 (narodil se v severokolumbijském městečku Aracataca 6, března 1927). Jeho životní běh tedy zabral více než 87 let. 

Měl štěstí v tom, že u svých prarodičů, s nimiž strávil dětství, nalezl inspirativní prostředí. Jeho dědeček, plukovník Nicolás Márquez, který byl ve válce na straně liberálů (1899-1902), dokázal o svém událostmi nabitém životě poutavě vyprávět. V různých končinách kolumbijské země si pořídil šestnáct nemanželských dětí. Nejvíc jeho svědomí tížila skutečnost, že v souboji připravil o život člověka. Nejhorší hřích je podle Márquezova děda to, když se člověk dopustí zabití jiného člověka. Spisovatel to dává do úst různým postavám svých románů.

Ještě větší vliv měla na budoucího spisovatele babička Mina. Její příběhy se hemžily duchy a tajemnými bytostmi, což činilo svět kolem zajímavější a napínavější. Zázrak a každodennost šly ruku v ruce. Mina se stala předobrazem Úrsuly , matky rodu Buendíů z knihy Sto roků samoty, a rodné městečko Aracataca  se v románu jmenuje Macondo.  Vztahy mezi rodiči a prarodiči nebyly dobré, ostatně otec Gabriel Eligio García jako pouhý telegrafista a otec už čtyř dětí nebyl pro jejich Luísu žádná partie. Poněkud zvláštní vztah svých rodičů inspiroval Márqueze k románu Láska za časů cholery (El amor en los tiempos de cólera, 1985).

Svého otce zklamal Márquez odchodem ze studia práv k nejisté profesi novináře (El Espectador). Co ho tam táhlo, se dozvídáme z knihy Žít, abych mohl vyprávět (Vivir para contarla, 2002). Mezi autory, kteří pomohli zformovat jeho osobitý styl vyprávění plný obrazivosti, patří Franz Kafka (kvůli odstupu od historie běžného vyprávění, od přijímané skutečnosti), James Joyce, Virginia Woolf a zejména William Faulkner. Nejen pro důraz na spontaneitu a svobodu řeči. Jeho Yoknapatawpha dotvořila obraz městečka Maconda v románu Sto roků samoty.

Potížím s diktátorským režimem v Kolumbii unikl Márquez pobytem v Evropě, kde působil jako dopisovatel a studoval kinematografii v Římě. Vydal se také do Československa, Polska, Maďarska a Sovětského svazu a z těchto cest vytěžil knihu 90 dnů za železnou oponou. V češtině její text zatím není. Do Ameriky se po čase vrátil, ale nikdy už ne do Kolumbie. Žil v Caracasu, v New Yorku a v Mexiku. Byl i na Kubě (Prensa Latina), kde se spřátelil s Fidelem Castrem (jemu své práce posílal k posouzení ještě před knižním vydáním).