Někdy člověk zažije úplně obyčejnou situaci, která v sobě ale nese víc, než se na první pohled zdá. Jedu si po silnici. Přede mnou vládní vůz. Nepotřebuji znát značku ani kam jede, takové věci člověk pozná. A víte, co bylo překvapivé?

Žádná arogance. Žádné „uhni, já jsem víc“. Žádné demonstrativní porušování pravidel. Řidič jel klidně, jistě, plynule. Držel rychlost. Občas lehce přidal, ale v mezích, které respektují zákon i ostatní řidiče. A já jsem neměla potřebu ho předjíždět. Ne proto, že by to nešlo. Ale proto, že to nebylo potřeba.