Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi několik slov k otázce, která se dotýká všech škol v naší zemi, a tím i všech dětí, rodičů, pedagogů, ale také zřizovatelů. Jde o přesun financování nepedagogických pracovníků na obce a kraje. K tomu se přidává pozměňovací návrh poslance Rudolfa Cogana, který upravuje rozdělování daňových výnosů mezi kraje a obce. Oba tyto návrhy spolu souvisejí a oba já považuji za problematické.

Nejde o marginální změnu. Jde o krok, který může mít dalekosáhlé dopady nejen pro samotné pracovníky škol, školníky, uklízečky, kuchařky, hospodářky, administrativní síly, ale i pro samotný chod škol a jejich prostředí. Tyto profese bývají většinou přehlížené, ale bez nich by školy jednoduše nemohly fungovat. Jsou to lidé, kteří každý den zajišťují, že se děti učí v čistém, bezpečném a klidném prostředí, že mají co jíst, že je o ně postaráno i mimo třídu. Tito lidé nejsou v uvozovkách "navíc", jsou součástí školní komunity, stejně jako učitelé.

Navrhovaný přesun financování by znamenal, že jejich mzdy by již nehradilo Ministerstvo školství, ale že by odpovědnost a hlavně náklady přešly na obce, města a kraje. A já se ptám, máme na to skutečně připravené rozpočty? Máme jistotu, že všechny obce v této zemi dokážou zajistit důstojné odměňování těchto zaměstnanců? Bojím se, že odpověď je, že nemáme a že tento krok by mohl vést k prohlubování nerovností mezi jednotlivými školami. Zatímco jedna obec by mohla udržet kvalitní zázemí školy, jiná by byla nucena snižovat stavy, omezovat úklid, a tím i omezovat celý provoz. A to není cesta k lepšímu školství. Chápu potřebu hledat úspory a zefektivňovat státní výdaje, ale školství není místo, kde by se mělo šetřit způsobem, který ohrozí kvalitu základní péče o děti a pracovní podmínky těch, kteří se o ně starají.