Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, vážení spoluobčané,

na systémovou podporu bydlení, což je téma, které se má probírat na této schůzi Sněmovny jsme čekali spoustu let, v podstatě víc než 30 let. 30 let se totiž v naší zemi problémy s bydlením řešily často až ve chvíli, kdy prostě bylo pozdě – když rodina přišla o byt, když máma samoživitelka s dětmi skončila v azylovém domě nebo když senior nezvládl platit nájem a skončil třeba na ubytovně. Lidi kvůli bydlení u nás desítky let padají do dluhů, dostávají se i do bezdomovectví. A máme tisíce dětí v dětských domovech, což je mnohem víc než jiné země srovnatelné velikosti. Často to je kvůli problémům s bydlením.

Přitom právě v oblasti bydlení je jasné, že taky platí jednoduché pravidlo, že prevence je levnější než dopustit, ať se rozhoří krize. Prevence je důstojnější. Prevence znamená odolnější a ve finále i funkčnější společnost. Takže když pomůžeme včas, udržíme děti ve škole, rodiny pohromadě, seniory v jejich prostředí, v jejich domově a lidi v práci. Když nepomůžeme, když nebudeme mít funkční zákon o podpoře bydlení, platíme víc. Platíme za azylové domy, za přeplněné dětské domovy, za dávky, za sociální služby, za zdravotní dopady včetně hospitalizací, za rozpad rodin i za dlouhodobé vyloučení.

Takže právě proto má zákon o podpoře bydlení pomáhat dřív, než lidé přijdou o střechu nad hlavou, dřív, než mají výpověď z nájmu, dřív, než mají dluhy, sbalené tašky, problémů celou kupu. Nemá pomáhat pár týdnů před tím nejhlubším pádem, ale včas – ve chvíli, kdy se dá problém vyřešit ještě levně, rychle a lidsky důstojně.