Jde o důsledek dlouhodobého vývoje, ve kterém je člověk odsunut na druhou kolej a kde se strach a nejistota stávají běžným nástrojem řízení společnosti. Atmosféra napětí a nenávisti, kterou dnes a denně vnímáme, nevzniká sama od sebe. Je systematicky vytvářena a udržována.

Zásadní roli v tom hrají média a politické elity. Nekonečné debaty politiků, komentátorů a samozvaných odborníků nepřinášejí řešení skutečných problémů obyčejných lidí. Místo diskuse o mzdách, bydlení, dostupném vzdělání či zdravotní péči se neustále otevírají ideologické konflikty a hledají se vnitřní nepřátelé. Strach a rozdělování společnosti se staly pohodlným nástrojem moci.

Antikomunismus je dlouhodobě udržován jako oficiální společenský narativ. Slouží k odvádění pozornosti od současných problémů a od rostoucích sociálních nerovností. Minulost je zjednodušována, překrucována a používána jako klacek na každého, kdo si dovolí kritizovat dnešní systém. Média a politické neziskové organizace napojené na státní rozpočet vytvářejí prostředí, v němž je jiný názor automaticky označen za nebezpečný. Novely trestního zákoníku a paragrafy typu 403 pak nepůsobí jako ochrana demokracie, ale jako varování, že některé názory už nejsou vítány.