Začnu osobní vzpomínkou. Vyrostl jsem pod ničím nekorigovatelným vlivem komunistické propagandy. A stalo se ze mne názorově to, co se ze mne stalo. Totéž se na různých úrovních týkalo všech lidí této země. Vliv desetiletí trvající indoktrinace tedy nebyl právě převratný. Když jednoho dne oslabila represivní síla režimu, tak se nemohl opřít o názorovou pevnost jím vychovaných a dlouhodobě ovlivňovaných lidí. Z toho plyne: Dezinformace nefunguje, když nekoresponduje s realitou, kterou lidé dnes a denně zažívají. Nejsme tupé ovce, které věří všemu, co se jim namlouvá. To je bod jedna a k němu dodám malou vsuvku. Vzdělání v tomto ohledu neimunizuje. Spíše naopak. Zejména sociálně-vědně vzdělaná inteligence je náchylnější k nerealistickému přístupu k životu a tudíž snáze podléhá myšlenkám, které se jí líbí, a nebere realitu na vědomí, protože je v rozporu s jejími idealistickými postoji. Nejlepší obrana proti názorové manipulaci je praktický život. A ten žije naprostá většina každého národa. Takže proto nemám obavy.

Bod dvě: Historicky velmi pochopitelně je v naší populaci, a to i v té, která tu dobu nezažila, silně zakotvená rezervovanost vůči Rusku .