Proto prý jsou migranti, kterým se ne úplně přesně říká uprchlíci, spásné řešení. Podíváme-li se ale na věc  realisticky, tak zjistíme, že ubývání obyvatelstva nepředstavuje ve vztahu k udržení blahobytu zásadní problém.

Argumentovat s magií velkých čísel je pouze velmi povrchní přístup. Země přece nejsou bohaté proto, že mají hodně obyvatel. Jde-li o životní úroveň kdekoliv, tak funguje zcela jiná silná proměnná. Nezáleží ani tak na absolutním počtu obyvatel, ale o to více na podílu těch, kteří pracují. Ale ani to není celá pravda, protože není práce jako práce. Z hlediska blahobytu každé země je důležité, aby ti, kteří pracují, vyráběli zboží s vysokou přidanou hodnotou. A proto může i ubývající obyvatelstvo udržet nebo dokonce zvýšit svůj blahobyt, když udrží nebo zvýší podíl těch, kteří vytváří vysokou nadhodnotu.

Německo, ale ani žádný jiný stát v Evropě, hned z několika důvodů nepotřebuje transfuzi personálu pro rychlé občerstvení nebo uklízecí čety. Jednak proto, že ti, kteří v těchto povoláních pracují, musí ke svému výdělku často dostávat i státní sociální podporu. Takže jejich přínos k prosperitě společnosti je spíše plus minus nula. Navíc mají cizinci, a to i v těchto nenáročných oborech, tím větší problémy, čím vzdálenější jsou Evropě zvykově, hodnotově, kvalifikačně, motivačně a v neposlední řadě i jazykově. Takže když už by některé evropské státy postrádaly personál na jednoduché práce, tak je pro ně účelnější podpořit imigraci z těch zemí, které jim jsou kulturně, hodnotově a jazykově bližší. A to vůbec nemluvím o rozjíždějící se robotizaci, která bude velmi radikálně snižovat poptávku po těch, kteří vykonávají jednoduché pracovní činnosti.