Zejména rozčarování z toho, že stále více a více začíná vítězit lež nad pravdou. Svoboda slova se zvrhává ve svobodu pomlouvání, překrucování pravdy, otevřeného lhaní nebo jen v malé "poupravení" pravdy za účelem manipulace s lidmi.

V duchu děkuji prvním polistopadovým vládám, které nasměrovaly dění v naší republice k návratu do svobodné části světa, nasměrovaly náš stát k členství v demokraticky řízené Evropské unii a k ukotvení naší země v obranném paktu NATO. A velmi mě mrzí a vadí mi, jsou-li tyto hlavní aspekty polistopadového vývoje stále více zpochybňovány.

Komunisté by chtěli vystoupit z NATO, "okamurovci" a "zemanovci" zase chtějí vystoupit z Evropské unie. A co chce hnutí pana Babiše vlastně nikdo neví, protože on jeden den říká něco a druhý den říká pravý opak, přesně podle toho, kdo jej poslouchá a co dotyčný asi chce slyšet. Veleba a Okamura tvrdí, že nám EU něco diktuje. Přitom tito pánové asi nepochopili principy demokracie. EU nám nic nediktuje. Jen jsme v některých názorech přehlasováni a to není žádný diktát. Vítězí většinový názor a jde spíše o to, že jsme o našem názoru nedokázali přesvědčit ostatní členy EU. Kritika toho, že jsme "Lisabonskou smlouvou" ztratili právo veta, je nepochopena. Pokud by platilo "právo veta", tak by se nikdy 28 států EU nemohlo na ničem domluvit a změnilo by se v podobně neakceschopnou organizaci, jako je např. Rada bezpečnosti OSN, na jejíž půdě se - právě díky právu veta pěti stálých členů - nedaří prosadit téměř žádnou (a pro svět někdy velice potřebnou) rezoluci a téměř žádné rozhodnutí.