Před naším vstupem varovali euroskeptici nejen na Západě, ale i u nás. Hrozili zdražováním, zaplavením trhu práce levnou pracovní silou a vysokou nezaměstnaností. Strašili výprodejem půdy a nemovitostí. Když se ohlédneme zpět, zdá se toto sýčkování euroskeptiků naprosto absurdní. Z volného pohybu zboží, osob a kapitálu profitují ekonomiky obou stran bývalé železné opony.

Naše ekonomika je příkladem exportně orientované země, která z volného obchodu vytěžila nejvíc. Dokázali jsme se přeorientovat na náročné západní trhy a dnes vyvážíme přes 80 % do zemí EU, přičemž třetina všeho vývozu směřuje do sousedního Německa. Normy platné v celé EU a vymahatelnost práva, ke kterému nás členství v EU zavazuje, jsou nejlepším lákadlem pro zahraniční investice. Bez kapitálu zvenčí by naše země zdaleka nebyla na dnešní úrovni, i to je třeba si přiznat.

Jistě, Evropská unie nás neuchránila před důsledky finanční a hospodářské krize, která svět zachvátila v roce 2008. Je ale pravda, že se podařilo zachránit euro jako druhou nejvýznamnější světovou měnu a díky solidaritě a zdravému rozumu začínají členové EU zažívat křehkou konjunkturu. Eurozóna přijala nová pravidla a přetváří se v hospodářskou unii.  To dokumentuje, že EU je schopná se dále vyvíjet a reformovat, je to stále nedokončený projekt, který  odolává krizím.

Přes všechny problémy a chyby Evropské unie musíme při pomyšlení na výročí dvou světových válek a na aktuální zoufalou situaci na Ukrajině uznat, že integrace Evropy je naprosto jedinečným projektem. Mír na kontinentě je nevětším statkem, kterého si musíme považovat. To musí připustit i největší zabedněnci, včetně euroskeptických populistů a nacionalistů. K našemu členství v EU zkrátka neexistuje alternativa.