„Readmisní dohoda a zrušení vízového režimu pro Turky při cestách do EU jsou spojené nádoby.“ Tuto větu ohledně dohody o vracení imigrantů z EU pronesl turecký ministr pro vztahy s Evropskou unií Volkan Bozkir v rozhovoru, který poskytl několika evropským novinářům včetně zpravodaje MF DNES. Ba co více, chtěl by také obnovit jednání ohledně členství Ankary v osmadvacítce, a proto nezapomněl sebevědomě dodat: „Čas hraje pro Turecko. Nepotřebujeme peníze, potřebujeme se cítit s unií v jedné rodině. Každý vztah mezi matkou a synem se vyvíjí, podobně jako se vyvíjí mezi Evropou a Tureckem. Chceme hlavně reálný postup v jednání o našem členství v EU.“

Samozřejmě, že se takovéto chování dalo od Ankary předpokládat. Ta jen využívá neschopnosti a možné zainteresovanosti bruselských politiků na imigrační krizi. Ti za celý rok nedokázali s touto krizí vůbec nic udělat, tedy kromě několika summitů, na kterých se jen tlachalo a hlasovalo o přerozdělování ekonomických imigrantů, kteří se chtějí jen přisát na štědrý sociální systém několika států Evropské unie. Pokud by totiž prchali před válkou, měli by podle mezinárodních dohod požádat o azyl v první bezpečné zemi. Pokud ale pokračují dál, jsou to nelegální ekonomičtí imigranti, kteří porušují zákon.