Celá vášnivá debata začala již před téměř 12 lety a její počátek můžeme hledat u slov tehdejšího německého spolkového ministra vnitra Wolfganga Schäubleho (za křesťanskou stranu CDU). Wolfgang Schäuble tehdy 28.9.2006 pronesl „Islám je součástí Německa a součástí Evropy, je součástí naší přítomnosti i budoucnosti.“ Výrok dál pokračuje slovy: „Křesťanství patří nesporně k Německu. Židovství patří nesporně k Německu, to je naše křesťansko-židovská historie. Ale islám už dnes také patří k Německu.“ Postupně v průběhu času tato věta rezonovala mezi německými politiky i Němci samotnými.

Další prohloubení této myšlenky je spojováno s bývalým německým spolkovým prezidentem Christianem Wulffem (Christian Wulff prezident mezi lety 2010 – 2012, politik za křesťanskou stranu CDU). Ten 19.10.2010, jako první německý prezident promluvil na zasedání tureckého parlamentu v Ankaře a pronesl dnes už památná slova. „Povzbuzuji všechny v mé vlasti, aby se zodpovědně zapojili. Jako prezident vás všech žádám, aby se každý přistěhovalec v dobré vůli do naší společnosti aktivně zapojil.“ Tuto myšlenku ještě dále prohloubil výrokem, že v Německu vystudovaní islámští učitelé islámu a německy hovořící islámští duchovní (imámové) přispívají k úspěšné integraci muslimů. V červnu 2011 při příležitosti Dne evangelické církve zdůraznil onu větu, že islám patří k Německu.

Naopak asi nejostřejší vymezení se proti této myšlence, že islám patří k Německu, můžeme spatřit u Joachima Gaucka, nástupce Christiana Wulffa v úřadu spolkového prezidenta mezi lety 2012 – 2017. Ten 31.5.2012 v rozhovoru pro německý týdeník Zeit uvedl: „Islám není součástí našich německých tradic ani identity a nenáleží tedy k Německu. Muslimové ale zajisté k Německu patří. Požívají samozřejmě jako němečtí státní příslušníci všechna práva.“