V naší svobodné zemi má každý občan právo vyjádřit svůj názor, což mu zaručuje naše ústava. Ústava též stanovuje, že si občané mohou zvolit představitele, kteří vzejdou z demokratických voleb a ti se pak budou podílet na řízení naší země. Každý občan se může svobodně rozhodnout, koho a jaké politické uskupení podpoří. Vítěze voleb by následně měli všichni respektovat a chovat k nim úctu, i když zrovna nepatří k těm, kterým vyjadřovali svou podporu. Tímto jednáním a chováním se pozná kulturní, etická, sociální a společenská vyspělost občanů. Mám svůj názor a v případě, má-li většina jiný, tak se umím podřídit a respektuji jej.

Z mého pohledu k ovlivňování našich občanů, aby změnili svůj politický názor, masivně docházelo v souvislosti s tvrdou kampaní vedenou s cílem nedopustit, aby se naším prezidentem stal Miloš Zeman. Smutné na tom je ta skutečnost, že hlavními politickými iniciátory byli převážně velmi vzdělaní lidé, kteří si na svém vzdělání zakládají a kteří za významné pomoci některých médií chtěli Miloše Zemana zdiskreditovat.

Občané se však přesvědčit nedali a v přímých demokratických prezidentských volbách v lednu minulého roku dali opět hlas Miloši Zemanovi, čímž dali najevo, že svou roli prezidenta zastává dobře. S tím se ale nemíní ztotožnit někteří jeho odpůrci, např. z řad jeho protikandidátů na prezidenta, kteří se snažili dostat alespoň do horní komory Parlamentu České republiky a zde v tažení proti prezidentu Zemanovi různými formami pokračují. Tito lidé prosazují převážně své ambice, aby na sebe co nejvíce upozornili, místo toho aby sloužili občanům a ctili jejich názory.