Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně, kolegové,

vláda dnes předložila materiál, ve kterém žádá o prodloužení nouzového stavu do 31. května. Mimochodem, jedná se již o desáté vyhlášení nouzového stavu od jeho zavedení v krizové legislativě, a to svědčí o tom, že tato legislativa je obecně správně nastavena.

Teď malinkou vsuvku. Chci připomenout, že tu nemáme krizi pouze migrační, byť v této chvíli asi nejvíce rezonuje migrační krize a možná, že opravdu, nebo asi zřejmě v tuto chvíli nám dělá největší vrásky, ale máme tu i krizi ekonomickou, ono už to tady padalo, řada kolegů a kolegyň hovořila o tom, jak se zvedá inflace, jak se zdražily pohonné hmoty, jak se zdražily energie. A já bych v této chvíli rád reagoval na pana Tomio Okamuru, prostřednictvím paní předsedající, který zde uvedl, že to je neschopnost vlády, s tím něco dělat. Já se trošku bojím, aby to nebylo ještě horší, aby to nebyla strategie vlády, protože se domnívám, že vláda to dělá vědomě s tím, že samozřejmě čím je větší míra inflace, čím je větší cena pohonných hmot, energií, tím jsou také vyšší odvody a výběry daní. A vláda tak trošku podle mého názoru tedy se drží té mantry snižování schodku státního rozpočtu, a já si myslím, že v této době už na to není čas, že by vláda opravdu měla reagovat plošnými opatřeními, tak jak se to děje i v řadě států kolem nás.

Chtěl bych i reagovat trošičku na pana ministra vnitra, který tady vystoupil, a trošku to obrátit, že ta jeho slova můžeme aplikovat i opačně. Co uděláte plošně pro občany České republiky totiž děláte současně i pro Ukrajince, kteří tady žijí. To není v rozporu. Já nechci na úkor ekonomiky utlačovat, nebo hrotit tu náladu vůči Ukrajincům, ba naopak, já si myslím, že to je na podporu i těch Ukrajinců. Co uděláte pro občany České republiky, současně děláte i pro Ukrajince, kteří tady žijí.