Očekávaný pokles sklizně obilovin přesahuje oproti srovnání se sklizní roku 2016 magickou hranici 10 procent, v obchodech jsme zaznamenali zvýšení ceny másla, které oproti loňskému létu dosahuje neuvěřitelných 43 %, a k tomu všemu jsme se od ministra zemědělství Jurečky dozvěděli dlouho známou skutečnost, že se potraviny pod stejnou značkou a za stejnou cenu zásadně liší, když je koupíme v Německu či Rakousku nebo v nových členských státech EU.

Co to vše znamená? Jsme pouhou kolonií, která se spokojí s nekvalitními zbytky předražených potravin, kolonií, která musí akceptovat ceny předmětů denní spotřeby diktované ze zahraničí, kolonií, jejíž centrální banka pomáhá bohatnout měnovým dealerům (rozuměj vekslákům ve velkém) a na vlastní občany kašle?

Toužebně očekávaný nástup inflace, který konečně umožní ČNB řádně zdražit půjčky, je dnes na hony vzdálen jejím modelovým predikcím. Co se tedy děje a jak si správně tyto letní informace vyložit? Tahounem současné inflace je pouze cena potravin. Zvýšení nákladů na bydlení je hypoteticky odhadováno ze zvýšení cen za stavební práce a zvýšení ceny za dopravu vychází pouze z poklesu dotací, neboť ceny nafty a benzínu stagnují. Podle údajů ČSÚ z června 2017 jsou to právě potraviny, které jsou za současnou inflaci odpovědné.