Přijmeme-li je, zachráníme mnohým z nich život, neboť tak nám přikazuje humanita. Ale současně tím postupně zničíme svou vlastní evropskou identitu. Je příští konec tisíce let staré křesťansko-židovské Evropy a její kultury adekvátní cenou?

Otázkou ovšem je, kdo by měl vlastně zachraňovat tyto imigranty, proudící po statisících z krizových oblastí do Evropy? Solidární schengenské státy, nebo ti, kteří krize v oblastech, odkud imigranti přicházejí, zažehli?

Ti, kdo podpořili britsko-americkou intervenci v Iráku v roce 2003 kvůli imaginárním chemickým zbraním Saddáma Husajna?

Nebo strůjci britsko-francouzské intervence v Libyi, při které došlo, v zájmu demokracie a ropných kontraktů, k odstranění Muammara Kaddáfího? Výsledkem jejich počínání je totální chaos, vládnoucí od pádu diktátora v této severoafrické zemi. O moc zde bojují 2 znepřátelené vlády, v zemi vznikly milice hlásící se k Islámskému státu. A rozvrat země hraje do karet pašerákům lidí, jejichž lodě kotví v libyjských přístavech. Neboť násilí, chaos a zvůle vyhání miliony lidí z jejich domovů.

A stejné je to v Sýrii, kdysi kvetoucí a jediné sekulární arabské zemi, kde za roky občanské války zemřely statisíce obětí a odkud do okolních států před sektářským násilím musely utéct čtyři miliony Syřanů.