Na základě osobní zkušenosti při monitorování právě uskutečněného referenda na Krymu konstatuji, že z formálního hlediska toto referendum podle mého názoru i  názoru dalších dvou českých parlamentních pozorovatelů, proběhlo bez problémů. Nehodnotím nyní právní rámec referenda, ani situaci, ve které probíhalo, ale zda se jeho účastníci mohli  k otázkám referenda svobodně vyjádřit, zda bylo s jejich hlasy v hlasovacích místnostech nakládáno standardním způsobem atd. Můj názor je , že ANO.

Výsledek referenda nepřekvapil. V oblasti města Sudak, kde jsme hlasování monitorovali, se pro připojení k Rusku vyjádřilo více než 97% hlasujících a množství sečtených hlasů přesáhlo 90%. Jiná situace byla v oblastech osídlených převážně tatarským obyvatelstvem. Tam byla údajně účast do 40 % a volili převážně mladí lidé.

Otázkou je, co se stane s Krymem nyní bezprostředně po referendu. V delším horizontu jsem ale přesvědčen, že se připojí k Rusku tak, jak si to přeje většina jeho obyvatel. Poměrně jednoznačná volba má dle mého názoru jednak historické důvody, neboť Krym Rusku několik století patřil a jeho obyvatelé se stále Rusy cítí. Je zde samozřejmě  velká snaha Ruska zajistit si v této části Eurasie co nejsilnější geostrategickou pozici. Málo pochopitelná je také nedávná politika Kyjeva, reprezentovaná například zrušením jazykového zákona. Svoji roli hraje také  ekonomická situace současné Ukrajiny ve srovnání s lepší situací v Rusku.